Docela dobrý, jako profesor češtiny ve škole bych byl spokojenej, ale na tip to nejni.
Zavřete Mrakulku na noc do kostela :-) a dveře i okna ověšte zvenčí copánky česneku, aby jí ten její upírek nemohl přijít na pomoc :-)))
Miluju prolézání opuštěných zřícenin kostelů a hřbitovů. Je to jeden z mých nejoblíbenějších adrenalinových sportů. Ale víru svatou v cokoli a kohokoliv, ve všech podobách a verzích nesnáším (a to ještě vážněji a strašněji)
chtělo by to trochu rozvést,jinak se mi to docela líbilo.
Tak dneska se s Havrankou neshodnu, spíš to na mě působilo podobně jako na Nicollette, asi je to tím, že nesnášim kostely (vážně a strašně). A tu vodu nepij, mouchy do ní kladou vajíčka a pak jest to líhništěm larev. (Nekecám)
Možná, kdyby sis s tím trochu pohrála...
A věty typu ,,Cestou se zase zastavím..." nejsou moc stylisticky nóbl, když už chceš psát v přítomnosti, je lepší psát ,,zastavuji, procházím..." atd.
Moc ti neodpověděli, a tak se pokusím já:
prohloubit děj:
Proč jsi přišla do kostela/kdo/co tě tam zahnal(o)
Kupř. ...Bloudíc plýskanicí v mlhavých podzimních dnech, kdy ráno, večer a poledne splývá v jednotné bílé šedi, jenž jako plíseň potahuje vše živé. Veškerý pohyb mi připadal jak víření v bažině. Všechno se kolem mne měnilo, jen má trýzeň zůstávala neměnná a neodbytná podobna vlastnímu stínu, táhnoucímu se za mým obnošeným tmavozeleným pláštěm mého Já, pokrytým chladnými perlami slz rosy, na který se chytaly bodláky strázní. V ruce jsem svírala krabičku z lékárny. Teď už zbytečnou. Vlastně nebyla potřebná, i kdyby vlákno mé lásky nebylo přetrženo. .... nebo si najdi jiný důvod, třeba jako: ... v mém nitru bylo srdce roztříštěno na tisíce drobných ostrých střepů, které mne řezaly zevnitř při každém mém pohybu. Vzpomínky. Jak utéct před tím, co máme v sobě a stalo se nedílnou součástí našeho Já?... Bezlisté suché stromy s vybělenými pařáty větví... Zvony vedou mé kroky... Stojím na schodišti. Dotýkám se kliky těžkých okovaných dveří. Nikde nikdo. Ale proč tam vůbec stojím? .... prolni děj s vnitřním životem, tokem myšlenek a vzpomínek. Víc podbarvi a propoj niterno s vhodnými objekty z okolního vnějšího světa. Třeba Havrani v bílých pláštích svačící svých dvacet deka vlašáku a tři rohlíky, posedávající u sámošky na náměstí ve dveřích sanitky, co rty mastnými od majonézy popíjejí kofolu z jedné flašky. Ne, do psychárny nechci. A z mostu taky neskočím. I když usmrtím se sebou i svou trýzeň těch dotěrných vzpomínek, nechci, aby ti potem páchnoucí chlapi za pár hodin chlípně ohmatávali svými mastnými prsty moje roztříštěné tělo. ...Prostě hledat v myšlenkách pevný bod. A najednou stát v prázdném kostele. S bláhovou nadějí nevinné dušičky. Zaklapnou se dveře pasti víry svaté. Bušíš na ně, chceš zpátky... Marně. Lapena jako ještě včera se bezstarostně třepotající motýl ve sluneční záři, co dnes překvapen plýskanicí, hledaje úkryt v bláhové naději dosedl na lep tak na povrchu a z dálky krásné a lákavé pasti masožravé rostliny víry svaté....
Ta žízeň je dobrý nápad, i to pití svěcené vody (dobrovolně nedobrovolný křest zevnitř). Ve schráně na oltáři bývají sušenky a víno. (tělo a krev ukřižováním zasebevražděné třetiny nesmrtelného trojboha, určené k rituálnímu kanibalizmu věřících křesťanů) Jen tam u ní chybí právě ten duševní vnitřní boj, zda napít, utišit sice tělesnou žízeň avšak podlehnout (a nést doživotně následky napití), nebo dál nesnesitelně žíznit a zůstat neposkvrněná vírou, s panenskou duší.
Nechci tě, ani tvou povídku znásilňovat svým stylem a svými pohledy a pocity. Prostě víc se do toho zarochni. Rozrýpej a roztahej vnitřnosti po oltáři. Vem si tužku a papír a ustel si od rána do večera v kostele. Nadrž to v sobě. Ten táhlý zpovídající se výkřik, který se pak z tvého nitra vydere, zachyť na papír.
To půjde. Ale i to co jsi už napsala je pěkný.
pro mě to nemá bohužel absolutně žádnou atmosféru..:_/
ten konec je správnej, ten mě malinko nadchl... ale jinak nulové pocity... příště, ju
Jak to myslíš přehnanej? Co ti vadí? Ptám se, protože mě to zajímá. Chci upřesnění!
Ne, ja to chci pochopit. Co presne se ti zda "napnutý", musi byt nejaky misto, kde sis rekla, tak tohle uz ne... Vadi ti ta atmosfera nebo malo deje nebo cely vubec je to divny... noc v kostele, ze se to nemuze stat a je to vymysleny...Co?
Trošku souhlasím s StvN, krásná atmosféra, ale celkově moc nezapůsobilo. Asi by to chtělo nějaký ten děj, nebo nějaký výraznější popisy strachu a tajemna... Je to jako krásné jeviště, ale bez herců... něčím oživit, rozehrát..
hezký den
Jo. Zavřeli nás kdysi nedopatřením na Albeři v kryptě toho barokního kostela, co patřil ke klášteru. Jen ty náboženské výrazy jsem si odpustila, anžto bytostně se štítím těchto projevů víry svaté. Jinak přesné. Postavy z obrazů ožívají, stejně jako sochy. Průvan prohánějící se mezi píšťalami varhan. Přesné a výstižné. * Díky Cherubínko! Jen tak dál.
Jo a nepij tu vodu, ráchaj si v ní věřící svoje hnáty.
taky bych vyškrtla nějaké ty výrazy jako : brr a fíha - do celkové atmosféry se to nehodí. Něco tomu chybí, ale atmosféta je pěkná.. dávám za ni tip*
Jo a stou svěcenou vodou- přesně jak psala Havranka5, myslím, že je to stejně nehygienický, jako kdybys pila vodu z nějaký bahnitý louže..
Určitě piš dál
V bahnité louži žijí čolci, tudíž je čistá.
Ze svěcené vody chytneš do úst tak bradavice, afty, svrab, kožní plísně, žloutenku, úplavici a jiné chuťovky. Na oltáři bývají vázy s kytkama a v nich voda. Převařit nad svíčkama v mešním kalichu. Radí příručka táboříme v kostelích :-) Ale pozor, některé kytky pouští do vody šťávy způsobující mimo jiné halušky.
Ale stejně jsi tohle dílko napsala moc pěkně. A námět skvělý. Ta řada svíček mi připomněla vetřelce 3. Tam si je také stavěli v řadách po nekonečných chodbách. To "Fíha" mi tam neva, citoslovce umocňují bezprostřednost a prohlubují citovost.
Prozraď nám Alžběto, prosím, co bylo předlohou k napsání tohoto příběhu? Vlastní zážitek? Touha, jaké by to bylo přespat jednu noc v kostele?
P.S. V tý kryptě a kostele, kde jsme byli zavření, bylo nejstrašnější najít místo, kam se jít vyčůrat, aniž by jsi pokřtila svěcenou půdu...
kiwi_deborah: dík
Finch: jo, ty slova vyhodim, jinak dík
Alojs: jsem ráda, že se ti to líbilo, hlavně ten konec, z toho jsem měla trochu strach
Brosqučika: a co přesně ti tam chybí? Asi trochu víc nějakýho děje?
Havranka: Chceš vědět, co bylo námětem? No hlavně můj dětskej sen, být v noci v kostele. Taky jsem byla před třemi dny u nás v kostele na májových varhanních nešporách... a vůbec, když jsem v kostele, přijde mi to vždycky takový tajemný ( svěcenou vodu jsem ale nikdy nepila) zvlášť, když hrajou varhany. Jendou jsem šla ze školy domů kolem kostela, který byl zrovna zavření, a varhanník si něco zkoušel hrát. Sedla jsem si k vratům a jenom poslouchala... bylo to nádherný.
Elirena: Ani já sama nevim, jak to skončilo, to si musí každý domyslet...Ale pro mě to skončilo správně. Asi jsem to dostatečně nevykreslila. Hlavní motiv měl být nevěřící v kostele, která se nakonec přeci jen obrátí k Bohu. no, asi se to moc nevyvedlo. Ale takhle to taky jde, ne?
pači sa mi to... je to dobre napisane... napinave... urcite pis dalej =)
Nevím, co na to mám říci... Atmosféra mi přišla taková... plytká. Příliš mnoho popisu a slov typu brr a fíha tomu imho škodí. Jedině snad závěr je o trošičku lepší.
Ale taktéž radím psát dál. Časem se to určitě poddá :D
Je to skvělé! No... možná přeháním, ale i tak musím uznat, že je to dobře napsané a že je to napínavé. líbí se mi i konec.
strefila ses do mého gusta, a tak poprávu následuje můj tip. ***/*****
ještě to zařadím do klubu
Písmák 