Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBáseň pro neznámého, který seděl vedlě mě jedno nedělní odpoledne v autobuse č. 253
Autor
way_to
Odpusťte prosím
že se schovávám ve Vaší čepici, pane
ale já vážně nemohl pomoct
Já toho nechci zas tak moc
jen mi choďte každý večer vyhánět z pokoje staré můry
jen mi choďte každý večer říkat, že to přejde
(a myslete to vážně a nesmějte se)
Vždycky když přijdete, pane
udělám Vám bylinkový čaj
(je dobrý na zažívání)
a budu křičet, až budete muset pryč.
K ránu z Vás udělám rukojmí
až mě uvidíte z parníku mávat na slečny krasavice
co mají rády lodě plné písku
že už Vás mám
(a třeba mi i lžete, když to bude hezké)
A každý den mi přepočítejte chlupy na břiše
o které jsem zmužněl od včerejška
a nadávejte se mnou na revma, mládež a poměry
(samozřejmě ne na ten náš)
kraďte se mnou děti z kočárků
a smějte se mým vtipům
(to hned tak někdo nedělá)
Tutti Frutti, řekl jsem tedy tak tiše, aby to proboha neslyšel. Ani se nepohnul a na příští zastávce vystoupil docela.