Loupáček (pokračování Pletýnky)

Loupáček

Seznámil jsem se s hostem z vedlejšího pokoje. Vyměnil jsem s ním dvě pletýnky za jeden a půl loupáčku. Říkal, že ho nemám hned sníst, že si mám nechat přinést kakao.

„Vaše výsosti, bohužel mám pro vás špatnou zprávu. Kakao není…“

„Ne ?“

„Bohužel, vaše výsosti. Snad něco jiného…“

„Tak snad by stačilo jen teplé mléko...“

„Podívám se, vaše výsosti. Jídlo bude hned.“

„Jídlo ?“

„Jídlo… večeře, vaše výsosti.“

„Ach tak… Skoro bych zapomněl.“

Chtěl zavřít dveře, ale měl jsem tam nohu. Chvíli mi ji ještě skřípal ve futrech, pak se na mě káravě podíval, zavrtěl udiveně hlavou a odešel. Říkal jsem pak o mém rozhovoru s ním hostu z vedlejšího pokoje. Říkal, že jsem udělal chybu, když jsem netrval na tom kakau.

„Oni jsou schopní vám třeba přinést staré, znovu navlhčené housky… nebo třeba i preclíky…“

„Neuvěřitelné…“

Rozuměli jsme si. Chytali jsme spolu masařky. Někdy jsem na noc šel do jeho pokoje a dívali jsme se spolu na hvězdy, pak jsem mu dělal polštář, nebo on mně. Měl měkké břicho, dalo by se to přirovnat k zpola nafouknutému močovému měchýři prasete. Byl starší než já, ale nedokážu vůbec odhadnout o kolik, ale určitě ne o víc než o třicet let. Často se mi smál, že nemám horní zuby, on měl skoro všechny. Říkal, že se už nemůžu s nikým líbat, řekl jsem mu, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel. On řekl, že o tom přemýšlí často.

„Oh, promiňte, vaše výsosti, nechtěl jsem vás vzbudit...“

„Nic se nestalo.“

„Jen bych si vás dovolil upozornit, vaše výsosti, že vaše banka nám odmítla vyplatit peníze za ubytování za včerejšek a předvčerejšek. Je možné, že je to z důvodu vyčerpání uložené sumy. Máte nějakou věc, kterou byste nám mohl zatím dát do zástavy, dokud se věc nevyřeší ?“

„Obávám se, že kromě svých šatů a několika pletýnek nic nemám.“

Zadíval se na mě, jakoby přemýšlel, pak zavřel dveře. Bylo horko, masařky mi pořád sedali na krk a obličej, nemohl jsem znovu usnout. Vzal jsem půlku loupáčku a po kouskách ji snědl, bez kakaa. Přemýšlel jsem, jakou cenu mají moje šaty a moje pletýnky. A jakou cenu mám já. Už byla skoro tma, vysvlekl jsem se do naha, sedl jsem si na židli a zavřel oči. Jak po mě pořád lozily masařky, představoval jsem si, že mě někdo lechtá.

Když jsem se ráno probudil, byla mi zima.