sklenář: nic si z toho nedělej. mě taky Mahlerova Tragická symfonie nikdy moc tragická nepřišla.
Feanor: holt máme temnou duši - asi :-))))
Ta hudba je nádherná, mám radost, že se někdo pokusil vyjádřit pocity z ní, já bych to nedokázala. Kdykoliv si requiem pustím, tak pláču, kdo neslyšel něvěří, ale je v něm hodně pocitů, bolesti, lásky, prostě všechno.
miluju Mozarta a ještě víc Beethovena
Amanito, samozřejmě že každý vnímá hudbu nějak jinak. Každý jsme přece jiný - jistě, že se ale může najít spoustu člobrdů, kdož bude něco vnímat stejně (či hodně podobně). Já miluju klasickou hudbu, vše z ní, tedy i Mozarta, tedy i Requiem. Při poslechu hudby mám vždy různé představy, pocity, vize. A kdybych ti některou u nějaké konkrétní skladby prozradila, nejspíš se potrháš smíchy. Kdybych tu měla vypisovat co vše vidím při poslechu Requiem, tak to by bylo fakt na hóódně dlouho, zejména když u každé části vidím něco jiného. Celkově na mne Requiem působí depresivně a ponuře (což, myslím, má být přeci u skladby tohoto žánru účel, ne?), ale zároveň ohromně povznášejícně, je to úžasná, nádherná skladba (alespoň tedy pro mne). To, co vidíš u toho ty, je velice zajímavé - už jen z principu, že prostě máš u klasiky nějaké představy, a strašně by mě zajímalo i jak vnímáš jiné (jakékoliv) skladby. Určitě tip jak Salcburg! ;D
Je též velmi pozoruhodné, jak to tu vnímají jiní - např. Siral či Anatol_Irhem. Ráda bych i jim na to něco řekla - o hudbě bych mohla rozmlouvat celou věčnost, ale rozepisovat se raději nebudu, páč by to bylo fakt nadlouho a nawíc bych se jistě zase zamotala do nějaké debaty. ;D
Siral: Ne, že bych s tebou přímo nesouhlasil, jen to dítě v Mozartovi se mi právě zdá, jakoby s jeho pozdními díly začalo výrazně dospívat a stávat se vážnějším. Hravost plyne z paradigmatu doby, teprve při srovnávání se současníky můžeme vidět, o kolik bohatší (a tím i složitější) různých vlivů je Mozartův styl a čím vlastně svou dobu překračuje. Tu hustotu hudby možná vnímám jinak, neboť se při poslechu hodně soustředím na všechny takové detaily. Orchestrace
Requiem je navíc velice skromná, což k pocitu přehlednosti hodně přispívá. Máš však naprostou pravdu, že virtuozní lehkost toho, jak všechny ty kompoziční komplikovanosti Mozart dokázal spojit, je jedinečná. Neskládal ale zdaleka tak intuitivně, jak by se mohlo zdát.
No a k té otázce autenticity – Mozart je skutečně plnohodnotným autorem pouze úvodního
Introitu a
Kyrie + legendárních prvních osmi taktů
Lacrimosy, (z toho lze tedy usuzovat, jak mohla znít celá skladba) u ostatních částí mše již žel nestihl načrtnout víc než nějaký ten vokál či jakési basso continuo. No a od
Sanctus dále již z mozartovy ruky nepochází ani čárka...
Neber to však, prosím, jako nějaké mé školení, jen si o tom prostě rád povídám... :)
sklenář: Inu jednotlivé části mají různý charakter vyplývající z obsahu textu, některé jsou děsivé, některé zádumčivé, oslavné... Připouštím, že mnou užité výrazivo nemusí být nejvýstižnější, nemohu se však ubránit dojmu, že celek vyznívá potemněle – vždyť je to samý basetový roh, pozoun či fagot – záleží samozřejmě i na interpretaci, především však tuto skladbu vnímám v souvislosti se zbylým autorovým dílem, potažmo dílem celé jeho epochy.
KK: Jen se bez ostychu věčně rozepisuj a zamotávej, od toho tu přeci tato možnost je. :)
PS: K dílku se ještě vypeckuju, nebujte...
Ještě jsem zapomněl na avízka... :)
Anatol Irhem: jsem jen hlava tupá - kontexty mi unikají - můj nejsilnější, vibrační pocit z Requiem - je oslava života.
Opravdu se dílo ať už literární, výtvarné, nebo hudební hodnotí z hlediska epochy ve které vzniklo? Nevím - mně někteří autoři, ev. díla - ze svých epoch prostě vyskakují - trčí - ční - mimo - baroko, rokoko, renesanci atd.
neviem preco ale to slovo "orgasticky" mi pride ako by prvemu huslistovi praskla struna :)
tak dneska to budou dva klubíky :-))) * kk
Na tak průzračnou hudbu dost zahuštěné zpracování... ale proti gustu žádný dišputát.
má príchuť hluchej hliny,
smútku, milovania,
slaného dažďa
-tohle moc
Siral: Na tebe působí průzračně? Mně to přijde jako dost těžká hudba, ještě temnější než 40. symfonie či Don Giovanni, naplněna velkým zármutkem (jak jinak, že)... Zajímalo by mě, zda třeba rozlišuješ části, které skutečně napsal Mozart a které nikoliv...
(?)
Jeho hudba (i pozdní) je imho natolik přehledná (formálně, hudebně i posluchačsky), že ať už je temná, nadějná, veselá nebo tesknivá, tak vždycky pod ní je to hravé dítě, kterému jdou věci samy od ruky a komponuje tou nejpřirozenější cestou. Známý výrok o "příliš mnoha notách" považuji přinejmenším za nešťastný. K těm částem - nestudoval jsem Requiem nikterak důkladně, takže přesně nevím, co je ještě psáno Mozartovou rukou a co už ne.
hmm...jo, taky requiem občas pustíme...ale působí na nás asi dost jinak...poměrně temně až depresivně...ted v kladném smyslu temně, to my rádi...
tip
Anatol Irhem: souhlas se Siralem! - Mozartovo Requiem - mi těžké, ani temné mi nepřipadá!
Amanita: viz Siral - ale za pokus dík
Písmák