No vážně, někdy to tak je

Připadám si po přečtení jako v té známé Čapkově povídce o básníkovi, co zaznamenal nehodu tím, že tam měl ty ňadra a činely... Ale vrylas mi představu, jak je ti k rozskočení, když sedíš na zadním sedadle s milovanou vnučkou v autosedačce a tvoje dcera řídí tak, že bys radši měla oči zavřené, proboha, ať už je to za námi, pes nepes, ať se nikomu nic zlého nestane, a když, tak radši psovi, než člověku, ne, to jsem neřekla, nikomu... a je ti na zdechnutí. Neuměl bych to takhle vyjádřit, vlastně ani nevím, jestli je dobré věci vyjadřovat složitě, ale ano, je to dobré, ony jsou totiž mnohem složitější, než jakékoliv vyjádření, tak ať je to i na formě vidět, v deníkovějším záznamu by přece jen málokdo prožil podobnou směs pocitů, takže trhejme obrazy na kousky, v těch nepravděpodobných obrysech semtam odkápne něco jako krev pocitů. *

**********

tahle je... si úpět (nezadržovat, musí se umět) *

* (promiň, já k té básni nemám vůbec nic, - - a schválně místo původního "k tomu" píšu "k té básni")

psalas, že se bojíš velkých témat. Myslím ale, že by ti nešlušely. Umíš tak skvěle zacházet s těmi titěrnostmi, s nahodilými ději v tom všedním a prostém a pospojovat je v jedinečnou a všeříkající výpověď. Opravdu - nefalšovaná spirituální poezie :-) *****

Zbyla jsi jako poslední v oblíbených. Ty které jsem tam měl, buď nechodí anebo se přejmenovali a mně nestojí za to, něco měnit... V oblíbenejch jsem měl jen ty, kteří se na svět dívají podobnýma očima jako já. Neměň si prosímtě nick :o)

je krásná...rozumím tomu...zvykli jsme si nadřazovat člověčenstvo, nad všechno ostatní živé...*

hm hm...... t

oslovila mě,tak to má být, báseň reality.

Smutno, moc krásně jsi to popsala - T

Sedla mi.t.

*