Navždy Tvá ...

Bláznivě se směješ a myslíš si, že nevidím... Jenže se mýlíš, drahá přítelkyně, vidím až moc dobře.

Tvé vzpomínky se rozprskly na můj černý kožich. Stékají po něm hladce a kapou mi do střevíců. Nad hlavou ti krouží straky a v touze zachytit kousek třpytu z tvých očí prolétají blíž a blíž, až se ti jejich křídla zamotávají do vlasů. Jenže ty nedáš nic znát, nechceš, abych věděla... Jenže já nejsem slepá. Tvé nehty jsou nalakované bolestí. Na zápěstí ti visí noci probdělé u mé postele a cinkají o sebe, když mi máváš.

Jak ráda bych ti servala z krku ten prokletý náhrdelník. Má tvar kříže, jak symbolické! Nikdy nepochopím, proč ho tolik miluješ. Snad víc než mě...

Odjíždím, drahá přítelkyně. Už chápeš? Přestáváš se smát a ruka klesá do klína. Srdcem ti projíždí lokomotiva strachu. Tvá duše vyskakuje z kontur rozechvělého těla. Chceš mě obejmout a zašeptat mi do ucha slovo, které sis tak dlouho připravovala pro tuto chvíli, jenže není čas na loučení.

Prosím tě, drahá přítelkyně, nech mi ho vyrýt na náhrobek.

NAVŽDY

Tvá B.