I´m Still Here / II.

Nevíme, co se smrtí. Už do našeho světa nepatří. Před půl rokem jsem byl něco řešit ve firmě u dobrého známého, se kterým si o lecčem vždy upřímně povídáme, a jeho kolegyně mi řekly, že tam není, že musel odjet, že mu umřela máma. Šel jsem tedy pryč a když jsem se za pár dnů stavoval znova, abych tam udělal, co bylo třeba, dlouho jsem předtím přemýšlel, jak se spolu asi budeme bavit, přemýšlel jsem o svých rodičích, o tom, kdy (a zda vůbec někdy) je smrt vysvobozením z nemoci a bezmoci... Víc a víc jsem si uvědomoval, jak na takovou nutnou životní událost nejsem připraven ani trochu, možná na ni není připraven nikdo, ale ještě před pár desítkami let to ve světle křesťanské víry mělo nějaký řád, rituál, důstojnost, třeba se nosily aspoň černé stuhy na klopách, pamatuji se na to, když mi umřela babička - ale co je vlastně teď? Paměť? Na pomnících na hřbitovech je toho čím dál méně, lidé se znají mnohem méně, černé stuhy nebo jakýkoliv výraz smutku se nenosí, je kult úspěchu, mládí a zdraví, přitom přece stárneme víc a víc... Nebudu to protahovat, když jsem k němu přijel, on o své mámě vůbec nemluvil. Choval se, jako by se nestalo vůbec nic. Jako by ta smrt byla společenské tabu. Tohle dílko mi to připomnělo, nic víc, neřeklo k tomu ani slovo. Tykadla smutku, černý tylový závoj, pavoučí noha - proboha žijeme vůbec ještě v nějakém lidském společenství, nebo jen v atomární rodině, pro kterou je veškeré okolí apriori nepřátelské, takže nesmí projevit žádnou slabost? Děsí mne to, z toho skupinového nesdílení jsou deprese, kam to povede? Jo, ke sdílení pocitů anonymním, to jest bezpečným, virtuálním skupinám po internetu.

ale pořád se učíme *

/ jako my děti myslím / :o)

nějak nevím co k tomu napsat, i když se mi to strašně líbí, je to napsaný od srdce, prostě tak jak to je .... *

..."možná počítal o kolik let jsem ji přežila..."* ...a stále si tu...

na tvých věcech se mi líbí, jak jsou jednoznačné, moudré:) vážně:) *

jo, (líbí) T

:o) jo, pěkné je to..

hmmmmm ..... ..... T

to přece nemůžeš nevidět!*

:o) TIP

***

hernajs po ránu....) t

* jen otázka nedouka - odkud je ten název? ...já jen, že už jsem ho viděl jinde, u autora, jehož dílo neexistuje, nebo bylo smazáno...

Je to název písničky Toma Waitse, kterého jsem poslouchala. A přišlo mi to takové patřičné, i když je to tedy asi ehmmm kýč. :-))

nevím, co k tomu říct*

nojo! a jsem doma... a taky mi došlo, že vlastně tu písničku znám, hihi :-) díky

ale dopiekla, ale už trvá čím dál tím déle, než ta trouba vůbec chytne. :-))

tak to chodí...*

síla ***

*t

jsem docela zvědavej kam to povede dál, vypadá to dost zajímavě, jenom nespěchej... ***

dobré *

:)))) taky jsem koupil máti sporák:)))*

neuvěřitelné ! i´m still here, název básně autora, jehož dílo už neexistuje (nebo bylo smazáno) a ne náhodou vím zcela jistě, že ten autor svou báseň pojmenoval úplně stejně a taky ze stejného zddroje, podle překrásnýho waitse, a´m still here je skvělá zajímavý mi je pak i srovnání (vzhledem k tomu, že já si tu báseň toho jiného autora pamatuju jako svý boty)... tahle je o smrti a úzkosti z ní a všechny úzkosti, který měla tamta (již neexistující báseň) se proti těmhle zdaj tak malicherný no.. krásná věc ale jak vidíš, příliš se mi do toho plete cosi jiné, omlouvám se *

a bylo nějaké i´m still here I.?

You haven't looked at me that way in years You dreamed me up and left me here How long was I dreaming for What was it you wanted me for You haven't looked at me that way in years Your watch has stopped and the pond is clear Someone turn the lights back off I'll love you til all time is gone You haven't looked at me that way in years But I'm still here

t. Co hlubšího...

no tak ty tykadla me dostala...urcite tip :-)

teda chtěl jsem to zdrbnout, pak jsem kouknul na autora a...

a proč bys to nemohl zdrbnout kvůli autorovi?

protože mám autora rád, mám úctu k dámám a k dobrým čarodějkám a protože chyba může leckdy být na straně čtenářově... ale imho je to slabý

To je docela pravděpodobný.

chci říct, že je pravděpodobné, že je to slabé. -.)))

mě moc líbí, co víc dodat, jen T