Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAgent z nemocnice
Autor
Eidam
Tak si teda lebedím v nemocnici na kraji města.Právě sem se probudil na lůžku u okna s mřížemi a výhledem do nemocniční zahrady. Ta je celá zarostlá plevelem.Mám taky pěkný okno, nebo jak se říká odborně amnésii.Pamatuju si jenom střípky toho co se stalo.
Hlavou mi probleskla vzpomínka , jak zvedali na jeřábu ten podělanej autobus a část jeho uhnilé přední nápravy mi rozdrtila palici.Pak už zase tma. Občas jenom probliklo světlo a hadička od kapačky s vyživovací glukózou mi jemně lechtala ušní lalok.Rozlepím oči a utřu sopel do rukávu.
"Trochu se tu porozhlídnu" řeknu si.
Místo v pokoji zabraly jenom obyčejný dvě postele se stolkem a dvě židle.Začalo mě nějak svrbět v rozkroku.
"Asi jsem něco chytl při převozu" dudlám si tak pro sebe a napínám gumu od spodní části pyžama.
"Huááá, voni mě vyholili!!!!".Začal jsem těžce oddychovat a prozkoumávat si kdysi intimní partie.
Chytl jsem "ho" do ruky a potěžkal.Zdál se mi nějakej těžší než před tou bouračkou.
"Okamžitě se přestaňte ukájet a sednětě si na židli!!!!" ozvalo se z nohy stolu , který lehce zavibroval.
"Tak,a jsem v prdeli " pomyslel jsem si.
"No..... to teda jste" ozvalo se z mikrofonu.
Uvelebil jsem se na židli jak mi bylo řečeno, ale opatrně, abych nezasedl pana Uhra.
Byl už značně uzrálý.
Ačkoli, si teď uvědomuju, že i on je nějak podezdřele tvrdý.Nenápadně sunu ruku jeho směrem a opatrně na něj sahám.
"Zabudovali jsme vám do něj vysílačku..." pípla noha od stolu "...teď jste náš agent pane Simsala".
"Od teď vám nikdo neřekne jinak než Agent Dudlaj".