Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

zimní interludium

05. 03. 2006

3285

Autor

mortecino

narozdíl od zvířat, lidé se umí smát
a na tom staví svoje bytí
každý Člověk

spatřil jsem oči, které chtěly líbat
ústa co zpívaly o ztracenu
vlaštovky ze sna ulétly do světa si hrát
spatřil jsem ženu
(nemiluji.
jen mám rád)

i nebe se tehdy usmálo, měl pocit
a něco vzadu řeklo stop, dál jen bohové
a člověk - nenasyta - neposlouchal

II.

nad ránem jsme oba rozespalí opravdoví
více než noc jsme rádi, že je den
pomalu mizí opar trochu snový
nekončím. já začínám. povídám okapům co tečou
bez sebe je mi trochu špatně
bez tebe mnohem hůř

postavil pevnost pro ni

aby nemohla ven

III.

je smutno nad střechami domů co mají prázdno v oknech
zpívám si jenom z bázně - z deště
až na kost stěží nepromoknem
jsme nazí - před sebou - co jsi chtěla přeci.
líčím ti poslední past jsi má myš
jen mi už dávno nechceš věřit sýr
nad hlavou svítá, půjdem domů
v mých slzách žal snad utopíš

malý kluk chtěl jenom snít
má odřená kolena
a teď i uši

IV.

svých očí jsme přesyceni taky otazníků
ta vůně byla zprvu jemná
dnes štípe do tváří
na starodávném oltáři jsme milovali sebe
víc než toho druhého - víc než cokoli
je mráz, který dávno nestudí
je mráz, který bolí

okamžik, a půjdem dál