V hodině, kdy upřímna

 

 

 

 

 

 

 

Vzbuzena
S pootevřenými víčky slyším
Nezvoní
Přesto cosi trne v záchvěvech
                dvou rukou napřímo

Mlhavého zrcadlení poloviny dráhy
nemělo by se bát
to jen v deset a dvaadvacet drobných
měsíc mihl se ti v úsměvu

Hrdá kočka v ulici
vříská mi requiem
po dvaadvacet dvacet dva
                 Dny
                        navrací se
bez ostří      bez sametu
říkám jí madam

Když kráčí po ose hodin
od desíti ke čtyřem
v medailonu na hrudi
udeří to silněji