Taková "po špičkách"...

sem taky chodím..... :-)) ještě mi většina let zbývá..... teď když ses ejdemem, jsem zase stejní jako dřív- na chvíli..... :-)

Já mám pomaturitní srazy i ty z devítiletky moc ráda, tak jsem díky tvé básni zavzpomínala, moc pěkná - T

elfka_Sea: Moc bych si přál, aby se Ti to všechno (o čem tu píšeš) podařilo...a díky, žes tu byla...

Petře, děkuji...

Času se asi nepodaří zvítězit ...pokud si ho nepustíme do nitra a duše...pokud ho naučíme,aby pro nás byl...pokud mu dovolíme nahlédnout a nepřivlastnit.. opět si navodil příjemnou a sametovou atmosféru, pomaturitní srazy mě ještě dlouho nečekají, ale už ted se na ně těším. Děkuji... *t

per_zay; Lunka: Díky, že jste tu byli...

Je to moc hezké, nedávno jsem také byla na sraze, bylo to moc fajn... *T

hmmmm .... .... T

Robinia: To je vážně moc smutná vzpomínka… Je v ní ale i ponaučení, že nic z mezilidských vztahů nesmíme odkládat… neboť není nic pomíjivějšího, nežli pozemský život sám… i když, čím je člověk mladší, tím „nekonečnější“ mu právě život (tady na zemi) připadá… vesuvanka: Spousta lidí, Janinko… žije jen v našich vzpomínkách… Je to duchovní záležitost… a tedy stejná oblast, v níž jsou i duše těch, jejichž hmotná těla (zrakem) už nikdy nespatříme… Není to ale zas až natolik smutné… jde o to začít opět uvažovat o skutečnostech, o nichž materialistická (aristotelovsko-křesťanská) společnost západního světa nikdy uvažovat nebude… Naši předkové totiž velmi dobře věděli, že neexistuje tento a onen svět… ale jen jedno jediné bytí…

Petře, moc krásně jsi to napsal a připomněl mi naše pomaturitní setkání, na která jsem chodívala ráda. Vzpomínali jsme na různé příhody a hlavně legrácky, ale bohužel někteří spolužáci už nikdy nepřijdou, to mě nějak mě to vzalo... Díky a TIP

Moc a moc vám všem děkuji, že jste tu byli...

Měla jsem na výšce pana profesora, přednášel analytickou chemii, byl to můj vedoucí diplomky... moc jsem si ho vážila, občas jsme si stále psávali. K odpovědi na jeho poslední dopis jsem se pořád nemohla rozhoupat, pak přišel sraz ročníku (právě) po dvaceti letech, těšila jsem se, že ho potkám... ale ve vestibulu školy viselo jeho parte. Utopil se, když si šel zaplavat. Dodnes je mi líto, že jsem mu neodepsala na ten poslední dopis... Nevím, proč jsem si vzpomněla na tenhle smutný příběh, když Tvoje básnička je plná radosti a optimismu... Srazy spolužáků mám ráda a ráda oživuji staré vzpomínky.

na srazy nechodím, není důvod, ale básnička je hezká, docela živě jsem to viděla :-)

...to je hezké, že si tě vzala sebou ;-) Já teda srazy moc nemiluju...,,nastavují zrcadlo" ...všichni jsou takový starý :-( ;-)) tip*

povedlo...:)) t

závorka, viď ... závorko naše ... :-)

jo, (líbí) T

za ten závěr... jasný tip :-)* ... je mi to Kurňa blízké :-)