Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJedné chvíli
Výběr: Print
02. 01. 2007
20
19
4287
Autor
Dolfiness
Vějíř ze závratě
Slova jako dech
Sepneme ruce
Poletíme do nebe..
Andělé bez křídel vrháme se za svými sny
Upracovanýma rukama bez peří a zázraků
Mlčky tě pozoruju Hoří ti oči
Máš v dlani slzu a trny a strach
Plápoláš nadějí
První a poslední laska je navěky
19 názorů
Každá láska bude v tobě navěky. Dokážeš snad opravdu zapomenout? Tím potůčkem v tvé paměti pořád teče voda, i když se už dávno napojil na nějakou jinou řeku. Každá následující představa a myšlenka je sestavována z molekul těch rozbitých, vnější děj přestal, vnitřní přetrvá.
Ostatně i my jsme z atomů, vytvořených kdysi v nitrech hvězd. A všechny prvky od železa výš se vytvářejí při zániku hvězdy, při výbuchu supernovy.
Ale je pravda, že ty první výbuchy možná stvoří vzor, ohnou prostor k vlastnímu opakování.
V tomto smyslu je první láska něco jako první, mateřská řeč. Ty ostatní se už učíme na jejím základě - ale ona určí významy. Posunout si je, porozumět, že existují ještě další - to dá ohromnou práci.
První láska je tedy první pokus o společnou vnitřní řeč. První pokus o sebedání a druhéhovzetí. Skok do neznáma. Někdo zjistí, že to jde. Někdo se zatvrdí, že to nejde. Myslím, že naděje na možnost společné řeči v tobě vznikla a trvá.
Alice Renata Beaterson
18. 02. 2007
je to krasne:-)kromne horicich oci se mi ale strasne libi zakonceni,ze prvni a posledni laska je naveky...
První a poslední laska je navěky...
trošku tápu... nejsem si jistá jestli ta má poslední není vůbec první...