Hanbatá

Na mě působí tak děsivě, děsivě krásně.Až skutečně se prožívá. Tip.

hanbatá mi nepřijde vůbec... je moc fajn *

Otevírá to ženské pohledy na věc... navíc je v podtextu že to je možné jen ve dvojici, která je alespoň dočasně stabilní... toho se těžko dosahuje při náhodných známostech.

moc krásná, moc

nezbyva mi nic jineho nez souhlasit se snad vsim, co zde bylo receno. Mam desne rada takovouto poezii- je to mozna tim, ze nejsem zasneny andel vznasejici se kdesi v oblacich, ale obycejna holka, ktere je to "zivocisno" vlastni. Ale takhle s citem vyjadrene- to je proste radost cist... mit zlomecek takoveho nadani, byla bych desne stastna.. ale mozna stastnejsi jsem, ze ho mate Vy, nekdo jiny, a ja se muzu kochat timto ve smutnych a nostalgickych okamzicich...dekuji!*

ten konec mě zarazil. Záleží na rychlosti čtení, všimněte si rozdílu "a co pak?" nebo "a copak?" ale jako vždy jsem nadšen, úžasně vystižené pocity...

juj!

děkuji moc... to nemuselo být, ale po ránu mi to udělalo velikou radost přeji hezký den

ole: Ty máš rád Bacha, tak pro Tebe... Co já vím o raccích? snad jen co ve školách se sporadicky učí ale mít jejich křídla to bych chtěla vylétnout nad obzor a s touhou po náruči se střemhlav zřítit dolů do té tvojí neměj strach miláčku stačí když já se bojím o tvoji hruď že roztříštím své srdce rozpínám křídla již či snad to ještě stále jsou jen ruce?

krásná

jag: nebyly ... díky moc!

M_F: Naděláš ... opakování - matka moudrosti, ne??? :)))))))))) O_chlap1: také děkuji :)))

:-) *

Poklona Básníkova dává růst mým křídlům ... díky!

Héézký!!!

Hahahaha :))) - ty jsi úžasná!!! Věř mi to, neděláš chybu - do písmene odžito ... Počítám - či spíše zpívám :))) - když si nejsem jistá.

...je to takové jemné...že bych možná nejraději skončil o tři řádky dřív...u toho "svítá"...

Celek se mi líbí, uvítal bych pravidelnější rytmus, trochej volnějšího tempa, myslím.

Jste úžasní - oba. Měla jsem trochu obavu, že mě někdo nařkne z absence sexu :))) Jen: Ano, cítím to stejně :))) Nicol: Chápu, mám stejné období - tak jsem aspoň ráda, že se ti můj "boj" zamlouvá /s výhradou teda :))) - ale rozumím ti/

to zní dost smutně na konci ale dokážu si představit... ležim v posteli (my teda postel nemáme, jen molitany:), dívam se do okna na opadaný topol (záclony taky nemáme) a si říkam a co pak? smutná představa protože bych si musela říct no a nic, prostě vstaneš a budeš muset bojovat dál (já totiž ani nežiju, já už jen bojuju, abych přežila) hm, myslim, že báseň je inspirativní, byť ten styl je krapítek... jak to říct aby to vyznělo mile.... "starožitnej" na tebe asi moc mile nezapůsobí že :) poněvadž nechci říct "zastaralej", to ne...... takový jako když najdeš něco po babičce a má to tu svoji krásu doby... asi tak *

Báječná! Přímo z těch veršů cítím omamnou vůni těla (raději ženského). Tohle je plnohodnotná oslava té nejprimitivnější, nejnádhernější a nejopravdovější části člověka, jeho fyzična. Je to óda jásající nad nejdokonalejším z triumfů přírody - rozmnožovacím pudem. Miluju tento typ básní. Nepopírá a nesnaží se zkreslovat, co je zřejmé, přirozené a krásné.*