Palus Somni

Jednou jsem měla sen
nevím – krásný nebo strašný…
Spolu jsme ze dna staré kašny
sbírali střípek za střípkem
staré rozbité zrcátko.
Když jsme ho slepili
dvě cizí tváře se na nás šklebily
ale jen nakrátko…
Pak zmizela kašna i střepy
a my padali bezedným kráterem
kterým často mizí naděje
a tys byl najednou slepý
Dopadli jsme na odvrácenou měsíční stranu
u Mare Ingenii a docela blízko
umíral had a kůži měl slizkou
Tys k němu ruku vztáhnul
a on, než se ztratil
vystříkl ti do očí jed
muselo tě to zabolet
ale on zrak ti vrátil…
A my tomu místu jméno dali
Mare Anguis
a Mare Tranquillitatis
zas tomu kde jsme odpočívali
Šťastní jsme rozdávali jména
Mare Imbrium, Mare Nubium
Lacus Somniorum i Sinus Iridum…
Ale každý sen je změna
sotva jsme našli Palus Somni
zůstala jsem sama stát
a začala jsem se bát
že jsme byli málo skromní
A nezbylo mi nic víc
než dát tomu místu  jméno
Lacus Mortis a smířit se s tou změnou
že už musím sama pokořit Měsíc
Jeho mapu jsem si hned ráno vzala
a všechna naše jména četla v ní
všechna ta Mare i Palus Somni –
to bylo to čeho jsem se bála…
Dodnes doufám že to byla lež
když jsem pak ve schránce našla vzkaz
že už pro mne nemáš čas
že už víckrát nepřijdeš…