Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenechat slunce zapadnout...
Výběr:
19. 04. 2001
15
0
2619
Autor
Klárka
Poránu
zastlat do peřin svou lítost
z rozdělení
a celý den se zkoušet jenom smát ...
Žel,
každý uzel má své rozuzlení.
.... a já
musím
večer rozestlat.
Tak poté,
co už slunce dávno vidět není,
na boží tmu se derou bolístky
a chybí pokyn k jejich usmíření...
Leda snad
zkusit
spálit
pojistky
?
hezký zpracování, má to svoji šťávu a nápad. s těma pojistkama je to fajn.
já jako eretrykář tadydle zvodpovědně prohlašuju, že neskaj se už
pojistky nemontujó, neskaj se šude dávajó jističe, nebo chrániče
a to má tu výhodu, že dyž negde uděláte šlůs, tak enem vyhodí jistič
a ten se dá zase nahodit, gdešto pojistka se spálila a mohli ste ju
vyhodit.....
áále píp :-)
...kdyby to pomohlo....mám v Divoký Šárce jedno takové místo...chodím tam spát když nemůžu najít pod nánosem nepořádku postel...a...tam pod hvězdama se snad ani nedá bolet...a pokud tak děsně krásně.... jsi zvaná kdykoli se ti nebude chtít rozestýlat...
Tvoje sluníčko nezapadne :) mezi Písmáčky určitě ne, vždyť všude -přes bolístky- osvěcuješ, od lásky hojíš...
A víš co? neustýlej, nech tam ten lítostivý brajgl klidně povalovat, stav se na pokec, nalijem si nehněvnýho čajíka...ale co já ti mám co ..:)
..a i já musím večer rozděleně *rozesmát *