Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNavždycky
08. 03. 2007
23
20
2246
To tvoje ticho - jak mě mučí!
karafa vína zbavená
si připadám
stesk po náruči
nesnesitelný
- sakra dám
si příště pozor
kdo mi zpívá
hluboké písně beze slov
já
důvěřivá odjakživa
dnes ztrácím zbytky důvěry
co nadělám
tak už to bývá
když člověk sám se rozdělí
a sebe půl dá
nepostačí
už ani štěstí Černých vdov
aby se vyhnul zlobě
pláči
a s nocí stlal si
mělký rov
to tvoje ticho
u sta hromů!
kde se jen touláš?
vrať se
domů
i po paměti
- znáš ten krov
20 názorů
Umprdentální_Kandelábrdelismus
09. 03. 2007
Starobylé, na první pohled až vyumělkovaném, ale přitom hluboké a krásné. "Hluboké písně beze slov" a konec mě zasáhly asi nejvíc.
obsahově mne sice příliš neoslovila, ale oceňuji pěkný rytmus :-) za to tip
Obyčejný_chlap1
08. 03. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
08. 03. 2007Usmáty_autor
08. 03. 2007
Nádherné, ta bolest z té básně úplně čiší. Líbí se mi moc obrat:
"kdo mi zpívá
hluboké písně beze slov"
a také...
"nepostačí
už ani štěstí Černých vdov"
*
Toľko bolesti v jednej básni...Čítam ju a oči mám plné slz. Akoby si nahliadla do môjho vnútra. Ďakujem.