Zlomená

*

Ano, krásné...

Mohl, nemlať se. Neznáš mě :o) A já nepíšu abych dávala, ale abych si ulehčila :)

MOc se ti musím omluvit... většinou děl asi nelze pochopit, když člověk nezná mě, můj život a souvislosti... takže se moc omlouvám... Prolog je o rozchodu a jeho překonání... a to dílko samotné to jen podtrhuje, usměrňuje... znovu a znovu si dáváme naději, ztrácíme jí, nemůžeme, chceme, získáváme... a dalším rozchodem občas jakoby umíráme... Chápeš lépe?

Wau, * zvlášť za prolog

tak to s tebou souhlasim, taky tohle zažívám....když je vše v pohodě,nic mě k psaní nenapadne, ale když jsem v depce nebo tak....mno pak to nějako ze mě lítá a píšu dokud to ze sebe nevyhodim :)

naprosto zajímavý je, že kdybych ten "pocit" kreslila, určitě by všichni odvraceli tvář a říkali, jak jsem přehaně depresivní...a já to nenakreslila, ale napsala.... a vám to sice přijde smutné, ale zároveň pěkné... fascinující (zvláští, když jsem v pohodě, tak ne a ne nic napsat a jak mě něco tíží, nejlépe,když se něčím proviním...tak to jde lépe než by to šlo třeba u zpovědi)... fascinující..

smutné, ale pěkné *

hořkosmutné...

Díky Vám všem za zastavení i písmenka. synáček: někde jsem slyšela, že smutek podepřený láskou může být ve své podstatě krásný - pak se to tak tedy dá hodnotit. Smíšek: velmi trefné, přesně tak nějak se to stalo, ale tma nenávratně pohltila vše

napadlo mě přísloví: "je lépe zapálit svíci než proklínat hustoucí tmu" velmi..*

...

Je moc krásná... (pokud se smutek dá vůbec takto hodnotit...) T a díky