Já vím ..

Na světě není dostatečná síla co by nás jednou provždy rozdělila než vůle srdce mého nebo tvého I ve slovnících schází ekvivalent co nahradil by osobitý talent bez zacílení tnout vždy do živého Vzpomínáš? Tehdy krátce po obědě tys osmělil se poslat mi pár vět já začátečník - nejspíš jsi to věděl a přesto jsi mi otvíral svůj svět pár prvních fotek jsme si posílali a sdělovali radosti i strasti - už to byl důvod rozhodně ne malý být navzájem si zhojující mastí a kdo by to byl tenkrát ještě řekl: na tenkém vlase za krk nad propastí když zmoženi jsme usínali s ránem v ten čas tvůj cit byl jediným mým pánem že znenadání začal ovíjet mé srdce tak až nehnulo se z místa a ochromeno přestávalo bít jsem nevšimla si - pozdě si pak jistá že z chrámu stal se pustý holobyt Vzpomínáš? Jednou jsme spolu počítali schody a říkali jim "schody do nebe" - dnes už nám svatí nepřidělí body za cestu zpátky plačky bez sebe a nepomůže Bible ani Korán bych rozuměla proč vše stalo se proč příští dny se zatínaly do ran proč obraz tvůj mám stále před nosem proč nedovedu vůlí přelstít srdce a láskám příštím postavit ten chrám co stával kdysi vlevo pod žebrama - proč jsem tak sama? A proč se vůbec ptám .....

---