stařenko

stařenko

vidím tě ve starym pokoji

s poličkou na rádio

se zapadajícím sluncem

ve vlasech

stařenko vzpomínám

jak jsem tě vodil po zahradě

jak ses dotýkala květin

když už ti nesloužily oči

stařenko vyprávělas

o továrně

                 na čekuládový figurky

o panu Morštajnovi

                 co byl prvním řidičem autobusu

o španělský chřipce

                na kterou ti umřela máma

vůbec jsi při tom neplakala

tak strašně dávno to bylo

někdy tě vidím stát u okna

jak neurčitě máváš

vím že jsi se tenkrát loučila

viděl jsem tvou ruku když sestra zavírala dveře

a ráno mi řekla že jsi celou noc volala Jendo Jendo

nebyl jsem tam

abys nebyla sama

o válce

              před kterou jste museli utíkat do Ořecha

měli tam zelenou nemocniční chodbu

             zelenou jako ta tráva na naší zahradě

pořád tam rostou stejný kytky, já

pořád mám tvůj malej tranzistor

a večery pořád

choděj spát do tvýho okna, stařenko