Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Neděle; slova; neděle

Výběr: Zuzulinka, Print
04. 06. 2007
22
19
5006
Autor
egil

V/2006

                                                                                        Páje – za Adamovu žábru
Markétka obírá kuřecí křídlo;
a jako by svlékala rukavičky
                           po prvním plese –
 zamyšleně olizuje prsty,
 
počítá kůstky, vždy jedna schází;
posílá mi umaštěný úsměv – 
otírám ho do ubrousku;
vracím.
 
 
Táta s mámou,
každý po jednom stehně;
 
on: obírá holenní kost, mlčí;
 
ona: praskáním chrupavky prokládá slova;
 
co bůh spojil,
člověk nerozděluj!
 
 
Demontáž kuřete ukončena,
                          na talíř vrstvíme –
hřídelky, klouby a ložiska.
 
A pak si každý jdem po svém:
 
máma:
omývá v lavoru nádobí,
v mydlinkách rozsvěcí skleněné obratle,
otírá vidličky – čtyřzubé harpuny – ,
        nože jak hřbetní ploutve;
 
ruce se co chvíli vynoří z vodního světa –
desatero slepých ryb,
 
 
táta:
pokládá noviny na stůl,
jak okno je otvírá, dokořán,
dívá se přes mříže z písmen,
 
 
Markétka kreslí,
z propisky odvíjí vlas, a potom druhý, a další... –
kříží je, spojuje;
 
a jako když opadne podzimní mlha,
tvary se po chvíli projasní
 
a Markétka nahlíží do zahrady,
 
 
já píšu dopis.
   >>Možná se divíš, proč píšu na rýžový papír, ale je trochu podobný pergamenu, a, co já vím,
– pergamen tepali z beránčích kůží; já bych tak rád něco podřezal! Ale proč zrovna větev, když tuším,
že nemám nic nežli plody a že bych pak mlčel, anebo, hůř, mluvil. Má se to jako s tou barokní sochou.
Vzpomínáš? Po ramena v hlíně a obrácenou k zídce – kostela. "Možná že pod zemí tančí," řekla jsi,
"ale možná tam není," dodalas po chvíli – tiše, snad ve strachu z řícení pískovců – na střední cestu,
která tam, dle našich slov, nebyla.
    Před týdnem, v botanické zahradě. Klečel tam muž, ke mně byl zády – Menhir, na bílé štítky
psal fixem názvy, zaklínadla, která zemi otvírají – v rostlinách. Jestli si myslíš, že jsem se vrátil
a vytrhal ze země štítky, máš pravdu. Posílám jeden, jméno se podobá tvému.
Květin se ode mě nedočkáš. Buď sbohem.<<
 
 

19 názorů

médea
10. 11. 2010
Dát tip
taktéž došla slova

jednotlivé obrazy či metafory se mi líbí, celek je pro mne trochu neuchopitelný

Zbora
14. 06. 2007
Dát tip
Tahle mi hodně přirostla...a každý návrat k ní je stejně působivý jako ten předchozí. Je to báseň která zůstává.

Pája
05. 06. 2007
Dát tip
*

Print
05. 06. 2007
Dát tip
Vždycky to tady ozvláštníš, když přijdeš mezi nás - upocené kameníky slova:-) Moc*

Anonym 69
04. 06. 2007
Dát tip
!!***

Deepness
04. 06. 2007
Dát tip
máš veľký cit pre slová... *

Zuzulinka
04. 06. 2007
Dát tip
tentokrát nechodila, nýbrž lila se, a otírala z žeber prach, zřejmě bůh zapomněl na Evy

Alimra
04. 06. 2007
Dát tip
tentokrát přišla ve vhodný okamžik

miruna
04. 06. 2007
Dát tip
Možná že pod zemí tančí

Alojs
04. 06. 2007
Dát tip
tak "Demontáž kuřete ukončena" :) hodně dobré, hodně protiproudové... nedostal bych se k tobě, nebýt Norska... a nelituju toho. tady máš tiponě... aloha a jen tak dál! :) *

Originální podání, dokonalý spojení slov ("Markétka obírá...") fakt mi to teďka sedlo jako prdel na koňský sedlo *

Dáša
04. 06. 2007
Dát tip
hm, opět krása ...

nonamebeast
04. 06. 2007
Dát tip
co dodat...

... t.

katugiro
04. 06. 2007
Dát tip
závěr je mi trochu proti srsti, jinak moc dobrá * i tu hrubku ti odpustim, ale sám hledej, šmudlo ;-)

daddy
04. 06. 2007
Dát tip
ježiš to pěkný, až překvapivě...** :)

Norsko
04. 06. 2007
Dát tip
nemám slov

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru