Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDiscus n. optici
Autor
kudlanka_bezbožná
Matuniu kochana, już odchodzimy, małemu kwiateczku przyśpiewujemy. Cyt cyt cyt, wszyscy się spać zabierajcie, mojego dzieciątka nie przebudzajcie.
Té noci
zas přišel ke mně,
kroky s železnými okraji
a úsměv za kohosi,
šel stejně bosý,
ač sliboval,
že už se nikdy nevrátí...
Měl ho zase s sebou,
němý uzlíček,
když kladl mi ho k žebrům,
s něhou kmotřiček,
a navracel mi oči,
přišíval mě k němu,
jako kapsu k tělu kabátu
už stokrát zpáranému.
Bála jsem se
zase
nezvyknu si, že mi bývá zima,
v těch nocích,
kdy bývala jsem
tolik jiná,
tolik svoje,
roba gazdina
a děvče pod orlojem,
něčí žena,
ničí milá,
nezvyknu si, že jsem dříve
žila.
Teď prším,
po úsvitech
utápím se v důlku v prašné zemi,
všechna moje vina v tupých citech,
v příliš ostrém
probuzení,
chvění středobodem,
ke kterému v noci mlčím ze spaní,
jaká slova taky říkat vodě
jež pustili jsme prudce k zemi ze dlaní…
… … … … … …
Ty ničí, co neprozřely
mají oči plné pohledů...
klaun co prchá z noci plachtovím,
srdce utopené mělce na medu, a
marné houpat ticho
marné sytit
ústa která křičí,
hladoví,
přišly tam, kde nikdy nijak nechyběly
byly nic co se už nikdo nedoví.