Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSilver Mahler
Výběr: pozorovatel, G_B_Show
19. 07. 2007
36
86
15036
Autor
Dero
Prolog
„Peter, are you ready for The Jump? Over.“
Hlas operačního důstojníka se chvěl nervozitou. Petr naprázdno polkl a snažil se uklidnit třesoucí se ruce.
„I repeat. Are you ready for The Jump? Over.“
Až Petr za pár okamžiků stiskne červené tlačítko na pravé opěrce svého pilotního křesla, bude tržen nazpět časem. Šestnáctý červenec 2038 se propadne do budoucnosti a Petr Kříž v časové kapsli přistane na povrchu o dvacet let mladší Země. Očima zabloudil k malé titanové krabičce umístěné pod jeho nohama a váhavě potvrdil:
„I am ready.“
Rádio zapraskalo: „Silver Mahler, wait thirty seconds for a sound signal. Good luck! Oddysey out.”
Třicet sekund. Potom bude transportní loď Oddysey v bezpečné vzdálenosti, aby bylo možné provést Skok. Po zvukovém znamení bude mít právo vysílat už jen Petr.
„Thank you, Oddysey. Silver Mahler out.“
Petr ve sluchátkách slyšel šum na můstku Oddysey, komunikační kanál byl zatím otevřený obousměrně. Doléhaly k němu polohlasné útržky hovorů mezinárodní posádky.
„C'est impossible!“ zaslechl ještě Diracův hlas těsně před nízkým zvukem značícím pokyn k zahájení operace.
První cestovatel časem si bezúčelně dýchl do dlaní chráněných stejně jako zbytek těla tenoučkým, avšak nesmírně pevným a odolným skafandrem, nasadil si helmu, hermeticky ji uzamkl a otevřel přívod kyslíku.
Přerušené rádiové spojení ho do uší praštilo absolutním tichem. Naposledy se podíval na solární plachty Oddysey, které magicky vlály kolem jejího štíhlého doutníkovitého těla, a s tichým vzdorem „Já ti dám impossible!” třemi prsty stiskl červené tlačítko.
V tu chvíli přestala časová kapsle Silver Mahler v roce 2038 existovat.
 |
Celá povídka v souboru PDF (297 kB, 27 stránek) |
 |
Celá povídka v souboru DOC (258 kB, 27 stránek) |
(děkuji všem, kteří tak dlouhému textu dají šanci, snad se nezklamou)
86 názorů
Jsem tu krátce. Vyvěsil jsem zatím pouze jeden pokus o povídku. A pak jsem narazil na povídku Silver Mahler a přečetl si Prolog. Musel jsem si stáhnout plný text a pak jsem četl a nemohl se odtrhnout. Takhle má povídka vypadat. Paráda. Bezvadně podaný děj i vnitřní pocity hlavního hrdiny. A cítil jsem to i uvnitř. Jak napsal (((Grafoman)))...lahůdka.
Díky za přečtení. Nevím, jestli se v Opavě v současné době studuje filosofie. Ale v budoucnosti by mohla. ;)
Ahoj, Dero! Nedalo mi to, abych se tady nezastavil. Fyzikál chyby hodnotit nemohu. Jinak dílo chvályhodné. Tip si zaslouží. Ačkoli to sám nesnáším, zeptám se na reálné souvislosti. V Opavě se studuje filozofie?
parádní, jen mě trošku štvaly ty faktické nesmysly - užil jsem si to ostatní, což je skvělý, jenže ty chyby mi trochu kazily zážitek - asi jako kdyby byly pravopisný: nic se kvůli nim nestalo, ale odváděly pozornost jinam.
Johann Wolfgang Mária Amadovič
17. 10. 2008
Akkad Marduk: Uznávám, že faktické omyly jsou nadbytečné. A stejně tak považuju za nadbytečné autorovi vytýkat, že nenapsal, že výtah přestal po nějaké době akcelerovat.
Děkuju, žes četl.
Akkad Marduk
02. 09. 2008
pořád se nemůžu dokopat k tomu, abych si to přečetl
ale nejspíš to někdy nakonec udělám
a to i přesto, že šermování technickými termíny, cestování v čase a nadsvětelné lodě (či co) jdou naprosto mimo mě
:)
Pišta_Hufnágl
29. 12. 2007pozorovatel
29. 12. 2007Pišta_Hufnágl
29. 12. 2007pozorovatel
29. 12. 2007pozorovatel
29. 12. 2007pozorovatel
27. 12. 2007Pišta_Hufnágl
27. 12. 2007pozorovatel
27. 12. 2007Pišta_Hufnágl
27. 12. 2007Pišta_Hufnágl
27. 12. 2007
Pišto, hlavu! Když dvousetprocentní, tak to znamená, že skutečný já je přibližně jen poloviční.
Lawyered! (znáš HIMYM, že jo?) ;o)
Pišta_Hufnágl
27. 12. 2007
G_B_Show: Především děkuju za velmi příznivou kritiku. Próza mě vysiluje, proto ji píšu jen sporadicky - ale velice mě těší, že je tak kladně přijímána.
K tvé poznámce ohledně vyčtenosti oněch teorií: většinu jsem si cucal z prstu.
Ta povídka má víc úrovní a přiznám se, že ta vědecká mě osobně (jako autora) nechává zcela chladným - kdyby tam být nemusela z jiných důvodů, není tam; skutečně v ní najdeš jen málo ze mě (správný přípodotek).
Filosofická úroveň, na které stojí a padá skutečný motiv povídky, to jsem pak už stoprocentně já - jisté konotace s určitými filosofickými proudy jsou nevyhnutelné, ale text nepodmiňují.
A třetí úroveň, která dráždí Lukáše k jeho všetečné otázce o dvě kritiky pode mnou, tak to jsem dvousetprocentní já. ;o)
Díky!
Povídka mě vtáhla, už to tě v mých očích dělá nadprůměrným spisovatelem :)
Máš výborné tempo střídání dialogů s popisy, je to celé hodně vyvážené, na formě až na nějaké maličké detaily jako pár slov, která mi úplně neseděla, není co kritizovat. Výborně!
Obsah je asi taková sci-fi klasika, jakou si pod sci-fi představím já a pravděpodobně i spousta dalších lidí, co k němu čichají spíš z dálky.
V podstatě základní syžet povídky považuju za tak klasický, až je téměř prázdný, nicméně ty jsi ho dokázal oživit teoriemi, kterým jsem ovšem rozuměl jen zčásti. Dalo se nad nimi dobře přemýšlet, ale nedocházel jsem k výsledkům, pouze k otázkám, které jsem sám sobě nebyl schope zodpovědět. A to je vlastně to nejcennější, co mi po přečtení tvé povídky zůstalo.
To je ode mě jak pochvala, tak trochu i kritika. Nečetl jsem žádné moderní teorie o vesmíru a v podstatě si občas jen tak dumám sám, takže nedokážu přesně posoudit, nakolik jsou právě ty zajímavé otázky a pro mě nečekaná propojení vědních oborů a vystavěných paradoxů původně pocházejících od tebe, ale skoro bych řekl, že většina je vyčtená. Což mně jako čtenářovi neználkovi může být jedno, já z toho mám zažitek tak jako tak, nicméně pokud se na to dívám jako autor, který sám píše, cením více, když čtenáře dokáže zaujmout má vlastní kompozice a mé vlastní otázky, než ověřené přejaté principy a kompilace toho, co jsem potkal v dílech jiných.
Ale to už se moc promítám do tebe, samozřejmě jde o cíle, které si stanovíš a plníš je. Neočekávám, že
je musí mít všichni totožné. Je to moc dobrá povídka. Jen zdůrazňuju, co mi přišlo jako negativum. Kdybych měl psát i o těch dobrých věcech, napíšu toho pětkrát tolik :)
Skvělá práce. Nejen na písmácké poměry. *
pozorovatel
26. 12. 2007
Mohu dílo zařadit do klubu Pisálci ze západních Čech a Chodského království (nový klub, hlavním cílem je hledat originální díla a tohle je originální tím jak je to skvělé)?*
Norbert, ano, tam mi to "the" ulítlo.
Já anglicky poměrně dobře mluvím, ne tak často se dostanu ke psaní - takže mi občas do psaného projevu vlétne nějaká konverzační chybka. Zvlášť když nad tím nepřemýšlím.
Jinak jasně, zabývám se více jazyky. Je to můj koníček. Díky.
Norbert: Yep, sure I do. They had surely run a handful of simulations in past few weeks before the launch, so I assume the particular sound signal has been decided on.
Ne, opravdu - těžko si představit, že by u takové akce nebyly dohodnuty přesné parametry toho konkrétného zvukového signálu. Specificita je značná, proto ono _the_.
Díky za poznámku.
kritika!kritika!kritika!
15. 11. 2007Pišta_Hufnágl
07. 11. 2007
Ano, pištův ejakulát začíná velmi objektivním tvrzením. Příště prosím bez avíz!
Pišta_Hufnágl
07. 11. 2007Pišta_Hufnágl
07. 11. 2007Pišta_Hufnágl
06. 11. 2007
docela pěkné! líbí se mi angličtina v přímé řeči, dobře to tu funguje:))
jen po přečtení toho kousku a kritiky, mne velmi láká prokousat se až do konce, takže jdu na to... a díky, spí-li malý Kuba v pelíšku, mám do čeho aspoň juknout:-) *
Tleskám. Zhltnul jsem jedním dechem.
Dovolím si pár místopisných připomínek (vím, že se to dá omluvit tím, že se děj odehrává v budoucnosti):
- Jablunkov se s kroužkovaným ů rozhodně nepíše
- Polský Těšín se v Polsku jmenuje jednoduše Cieszyn.
Takže dočteno.
Nejdřív to vypadá jako klasická povídka o paradoxech cestování v čase. Taky jsem to hltal, taky nad tím strávil bolestné hodiny v přemýšlení. Výsledek? Nad tím se nesmí přemýšlet. Právě ta kauzalita....no nic. Ale přesto jsi dokázal přinést něco pro mě nového - zajímavý nápad s časovými iteracemi. Konec bych si představoval sice trochu jinak, ale to nevadí. Proti destruktivním koncům mám zkrátka jistou averzi. Pokud by se Petr smířil s tím, že je jen jednou z iterací, a kdyby ses chytil a rozvedl nápad, že je hned druhou iterací, byla by pro mě povídka mnohem zajímavější, končila by sice zkázou přítomných vědomí, ale nabízela by naději na vyřešení daného problému.
Styl je normální čtivý vyprávěcí. Jak se to bohužel u sci-fi stává, příběh na úkor stylu. Myslím, že můžeš povídku klidně poslat do Ikarie do té jejich soutěže a věřím, že se umístíš na předních příčkách.
Trochu hollywoodské pracování s emocemi zapojující davy (reportérů, fanoušků, oslavy, zklamání). Poněkud laciné (odbyté) zpracování Johanky a jejich vztahu. To mě mrzí nejvíce. Ubral bych balast, takovou tu vyprávěcí omáčku a přidal něco z Johanky, aby se její obraz nesmrskl na pouhé vzdychání nad jejími krásnými rameny, aby měla také duši nebo tak něco. Též mi chybí, nebo jsem nezaregistroval nějaký Petrův duševní život.
Takže ve výsledku velmi slušná povídka, kterou si dokáži představit v nějaké sbírce nebo v té Ikarii.
To je dobrá, všímavá otázka. Bude to znít úsměvně, ale jako malej kluk jsem právě tyhle fyzikální řečičky s nadšením hltal. Něco z toho pocitu ve mně přetrvalo.
Vím, že pro tebe hodně znamená. Právě ji čtu a chci se zeptat, proč se tolik soustředíš na ty fyzikální řeči?
Zajímá. Případná negativní kritika mi pomůže se zlepšit, stojím o každý názor.
Snaž se to ale podat jemně, mám tenhle text docela rád - není to pro mě jen řadové povídání.
Zeptám se pro jistotu dopředu. Chceš vědět, co si o povídce myslím já s tím, že nejsem jako tihle sci-fi jsem (nepočítaje Julese Verna a Granta & Naylora) nečetl nikdy? Vlastním několik ročníků Ikarie:)
Finch: Paradoxně povídka cílí opravdu jinam než na kované fyziky. Je dobré, aby čtenář tak nějak tušil, o co vlastně v té technologické části povídky kráčí (aby si mohl vychutnat finále), ale jádro příběhu leží maličko stranou.
Já ti dám impossible! jsem sám už někde slyšel a nemůžu si vzpomenout kde. Velmi pravděpodobně jsem něco podvědomě vykradl. Snad nějaký seriál?
Vinki: Díky za tvoje postřehy.
Poznamky pod carou: kvuli prekladum dialogu urcite nikdy NE! Poznamky pod carou se pouzivaji k vysvetleni veci, stejne jako jsi to pouzil u tech fyzikalnich tamtoho. U dialogu to jenom odvadi pozornost a nici to soustredeni ctenare. Tohle mi skutecne jednoznacne vadilo.
Většinou jsem ponechal v originálním znění pouze jednoduché větičky a štěky. Výjimkou je Prolog, u kterého jsem chtěl, aby působil co nejautentičtěji, a dále část se starým plukovníkem. Ten je mi ale tak nesympatický, že bych mu do úst českou větu nevložil.
Názor beru.
Jmena: ja vim, ze je dneska moderni zenska prijmeni "ne-ovovat", ale z hlediska cestiny mi to stale nejde do huby. Nevim, subjektivni pocit.
Vždy se pokouším zachovat původní znění zahraničního jména, pokud to pro češtinu není extrémně nepřirozené. Pro přechylování ženských příjmení není nejmenší důvod. Já bych se taky v Lotyšsku ohradil, kdyby mě nazývali Jaroslavs Polakovičs.
Mas tam hrubku tusim ve schode podmetu s prisudkem a nekde mi tam chybela carka ve vete.
Nezlob se, ale pokud mi nemůžeš ukázat, ve které shodě a kde mi chybí čárka, pak je taková informace zcela bezcenná. Já si třeba myslím, že tam chybu ve shodě nikde nemám.
Kazdopadne to je velmi kvalitni povidka. Jak ze strany odborne (obcas az moc), kde je videt, zes tomu neco venoval (co studujes, proboha? :), tak literarni. Neni divu.
Děkuju, to mě moc těší. Nestuduju nic, co by mělo co do činění s fyzikou. "Odbornou" stránku povídky jsem si cucal z prstu. To ale neznamená, že jsou to všechno nesmysly - minimálně filosofický základ je poměrně konzistentní.
SENIOR: Literární nadsázky je v povídce habaděj. Vzhledem k tomu, že jsem o tématu musel podrobně přemýšlet, bych svedl ukázat hned na několik míst, která nejsou tak logicky konzistnentní, jak by si mé perfekcionistické já přálo. Nicméně pro příběh je takové klížení nepodstatné.
Nepochybuj, že za dvacet let ještě budou vysílat klasické televizní stanice. Příliš mnoho peněz je v televizním průmyslu, než by se tento transformoval do jiné podoby.
Celé je to spíše svěrákysticky patosné nežli uvěřitné, studentsko nemravná část jakoby zvednuta jakoby z pod oka onoho Rimmera a ona část "vztah s (jak jakoby jinak) atraktivostní vědkyní" je zase kýčusem američným.
Svěrákistický patos může být stejně tak pochvala, proto si volím raději tento výklad. Rimmera mám rád, a proto si i druhou připomínku beru k srdci s úsměvem. Jen ten kýčus mne tíží. Ale vzhledem k faktu, že máš vlastně pravdu, to nebudu příliš rozpitvávat.
či jazyčný perfektionismus, byt se podepisuje i určivým decharismačnem
Děkuji.
(ano, chápu, že to je výtka, ale konečně to někdo napsal tak, jak se sluší a patří)
dohoňovaným kudrlovaním všimnou detailací
Děkuji.
Moc pěkné čtení, začtu se a stávám se účastníkem děje, to se mi líbí ze všeho nejvíc. Délka nevadí */
Povídka vcelku i relativně povedenna, i když jsou mou osobou přes obvyklou (hlavně pro jejich pitomno) povídkonehodnotivost měny kvalitní výhradiva k některým blokům textu jakož i samozřejmně jednotlivostním součástkam toto způsobivšívavým.
Nebude se mnou raději do autora příliš trefováno ohledně ilogičen, protože lze stejně říci že zde striktně pochoduje o literátní nadsázku, ale alespoň ono konečné se vymanění z prokázaných a oněmi superpočítadly potvrzenych závěrů o neměnnu oné programočasové kličky, a to ještě násobnobnostně potvrzenemu v nemilosrdných řádech miliard spuštění - náhlým popřením obyčejným hodem v rybník (?)
Také je mou kvalitní osobou vážně pochybováno o tom, že ještě budou tv stanice jine nežli v podstatnu internetostní, takže portal s televizí nebo více televizovstní, nebo děti které jsou mnou teď viděny obvykle nasoukané ve sluchadla a pc hravost a je mnou slysšeno jak se plytce baví o jakýchsi sto životech proti nějaké počítačové habaďůře aby, žily jakoby v Honzíkově ceste ať už třeba v onom polsku.
Celé je to spíše svěrákysticky patosné nežli uvěřitné, studentsko nemravná část jakoby zvednuta jakoby z pod oka onoho Rimmera a ona část "vztah s (jak jakoby jinak) atraktivostní vědkyní" je zase kýčusem američným.
Přes tyto a mnohe další výhradnosti, ktere mnou pro malou nepoesielní časodotaci už nebudou znniňovanými, hodnotím relatvine kladně zejménisticky patrnno velké snaživosti a jakýsi rámcomožnostní provázanostní či jazyčný perfektionismus, byt se podepisuje i určivým decharismačnem dohoňovaným kudrlovaním všimnou detailací. I délka cosi jakoby vyžadovala.
Za ono druhoodstavní je mou osobou v rámcoví písmáku udělen snad i slabší tip.
3+
Povidky ja tuze rad, tak pridam par svych postrehu.
Jazyk dialogu: na muj vkus zapojujes cestinu do rozhovoru pozde a zbytecne tim protahujes agonii s poznamkami pod carou (o tom nize).
Ocividne tim chces navodit pocit "cizosti kultur, lidi z jinych koutu sveta", k cemuz ale dle meho nepotrebujes tolik anglictiny (v pripade tohoto jazyka pak neco malo slov na zacatku a hlavne jmena samotna!, treba Nash, sama o sobe jiz dost nevtirave ukazuji odkud dotycna osoba je). Opravdu mi tam prijde tolik anglictiny zbytecne, pamatuj na to, ze dnes ji hodne lidi tento jazyk ovlada natolik, aby si mohli alespon dovodit recene... nehlede na to, ze vysvetleni receneho jde, autory stejne zdatnymi jako ty, take pomerne obratne zakomponovat do textu.
Poznamky pod carou: kvuli prekladum dialogu urcite nikdy NE! Poznamky pod carou se pouzivaji k vysvetleni veci, stejne jako jsi to pouzil u tech fyzikalnich tamtoho. U dialogu to jenom odvadi pozornost a nici to soustredeni ctenare. Tohle mi skutecne jednoznacne vadilo.
Jmena: ja vim, ze je dneska moderni zenska prijmeni "ne-ovovat", ale z hlediska cestiny mi to stale nejde do huby. Nevim, subjektivni pocit.
Mas tam hrubku tusim ve schode podmetu s prisudkem a nekde mi tam chybela carka ve vete.
Kazdopadne to je velmi kvalitni povidka. Jak ze strany odborne (obcas az moc), kde je videt, zes tomu neco venoval (co studujes, proboha? :), tak literarni. Neni divu.
Stavba pribehu je taky skvela, komorni a opravdu dobra.
Nicmene poradne nevim, jak to nakonec bylo mezi Petrem a Johankou, asi kouknu znova a zkusim si vysledovat. Taky mi jeste nedocvaklo proc chtel slohnout to letadlo.
Mas bod za Opavu.
Jeste jsem chtel neco, ale vypadlo mi to. Budiz. Kdyz si vzpomenu...
Kazdopadne diky, ten cas za to stal.
Dalo by se říct, že tahle povídka se čte sama. Ale bohužel to není pravda, musel jsem si ji přečíst já. Nicméně to nijak neubírá na její kvalitě.
Někdy v první třetině mě napadla určitá (nejspíš zcela nechtěná) podobnost s nacionálně zaměřeným úvodem v Nemově říši od J. M. Trosky, což ve mě vyvolalo vzpoustu vzpomínek, které mi čtení velmi zpříjemnily. Ale jinak povídce do tvorby tohoto českého sci-fi "velikána" chybí ještě pár tisíc voltů (znalci jistě pochopí ;)). Což není špatně.
Také jsem uvědomil, že moje rozhodnutí někdy ve druháku, že nebudu v budoucnu studovat fyziku, bylo správné, protože jsem se na časoprostorovou osvětu, tak jak je prezentována v povídce, moc nechytal. Asi to byla moje chyba, protože jsem se soustředil na jiné aspekty příběhu, ale přesto si myslím, že pro méně nadané/trpělivé čtenáře (jako jsem já) by neškodilo trochu přizpůsobit způsob vysvětlování. Buď tak, jak radí Fry ve Where No Fan Has Gone Before, tzn. způsob à la Star Trek, nebo způsob (i když je to nehorázné klišé) pomocí hloupé postavy (upřímně, v jednu chvíli jsem si myslel, že k tomu bude sloužit postava plukovníka). Ale rozhodnutí je samozřejmě vždy na autorovi, takže to prosím neber jako šťourání.
Nakonec mám jedna otázku - nějak mi vrtá v hlavě věta "Já ti dám impossible!", jako bych už ji někde slyšel. Je to možné?
Dero,
diky....mnes obohatil zivelnimi teda....sem netusakoval a "maly Petr" sedi, pravda.....ja cetl jsem povidku dvakrat....a napodruhy uz jsem se v ni , asi, vice stoural....
....tak cau, a kdybys chtel adresu do Revolver revue (mne tam tisknou nekdy basnicky a znam kluky ze samizdatu jako harant, kdyz jsem byl, stejne jako voni), napis mi do zprav.
mej se hezky
honzyk
p.s. a ja mam ted cas krasnej,rad jsem Ti ho venoval, Dero nash, protoze jsme rano v sedum tancili s primarem v Ustavu hematologie a krev. transfuze, pac ten silenej vikend na kapackach prinesl ne ovoce, ale primo VOVOCE....krev uz jen doladujeme a volame si(!!!)a ja tady v tom vedru, ale byt mam chladny a velkou halu, skacu na Radiohead jak pubos....este chvili a vratim se k depesakum, kurvadrat....!))))
tak caves...h.
a jen ultrakovi dovolim si avi, stejne by se ptal, a kdyz nekdo skace radosti, meli by to lidi videt, ne???:)))))
Ultrainfernal: Děkuju, ale vydávat svá díla neplánuju. Literatura je už můj, může to znít drsně, spíše okrajový zájem.
maartin: Díky za přečtení!
Zuzu: Díky za názor. Za Jablunkov se omlouvám, povídku samozřejmě patřičně upravím.
Honzyk: Předem díky za obsáhnou kritiku, která se dotýká všeho, co by autor od čtenáře/kritika rád slyšel. Velice si jí vážím, v některých bodech jsi vystřelil přímo do černého.
Jen drobnost : "provést" skok ne...prostě skočit.
Není to "provést skok". Je to "provést Skok". Ten drobný rozdíl převážil misky vah na stranu varianty, již jsem použil. Říkejme tomu autorská manýra.
1. (o mamince Petra( "byla štíhlé postavy a rysů..."...stačilo by, že byla štíhlá....myslím)
To je otázka. Dost možná ano. Abych se přiznal - píšu tak, že zkoumám jednotlivé varianty a hledám tu, která mi ke zbytku textu sedne pocitově a chuťově (ano, jsem synestetik).
2."Ženiny čelistní svaly se VYRÝSOVALY na jemné kůži jejích tváří"....
První odhalený prubířský kámen. Nevěděl jsem, jak lépe to vyjádřit.
Přesto si MALÝ Petr Kříž...víme, že malý....tedy zde redundantní přívlastek
Zde si za rozvíjejícím členem stojím z toho důvodu, že v povídce se hned několikrát opakují adjektiva poukazující na Petrův aktuální věk. Navíc - a přiznám se, že to je pro mě důležitější - ta věta bez přívlastku "malý" kazí atmosféru. Musel bych vypustit i "Kříž", a to nechci. Čtenář si musí na celé jméno zvyknout už v průběhu první kapitoly.
President Nash ....jsem se zasmál, s dovolením., nahlas...(foneticky Naš....jako že všech), super, asi nechtěné(?), ale parádní.
Přiznám se, nechtěné. Je to spíš odkaz na geniálního matematika (ekonoma) Nashe. Ani jsem si to neuvědomil, protože jeho jméno vyslovuju [:Neš:]. Ale jsem rád i za nechtěné. :o)
Pak ale zase Johanka a "především VŽDY doširtoka otevřené, tmavé....oči"....ono VŽDY tady oůsobí až "nemocně" a směšně.
Vnímám to jinak, ale jistě - měl bych přemýšlet jako čtenář. Chápu, jak to myslíš a děkuju. Je to pravda.
jak četl jsem,že živelnÝÝÝÝm, ne živelním katastrofám, jak v textu
Kdepak. Živelním.
Živelné katastrofy = katastrofy prudké, strhující.
Živelní katastrofy = katastrofy způsobené živly.
Johančin obličej Z PŘED PÁR HODIN
Druhý prublířský kámen odhalen. Máš vysokou úspěšnost, v textu je asi pět míst, kdy jsem si tak docela nevěděl rady, jak jej formulovat. Zatím jsi odhalil dvě. :o)
což bude mít za následek podmínky" , tak to už vůbec ne...
Budu o tom přemýšlet a pokusím se to vyjádřit plynuleji.
Díky za Tvůj čas, Honzyku!
Ahoj, Dero,
ač sci-fi nemusím, tvá povídka, myslím, do týhle škatule "až tak" nespadá - a čte se málem sama.
Je výborná, pečlivě "vystrojená" a postavená od expozice až po "jistou " katarzi,jak zmiňuje Frank Tetauer v nedoceněné knížce "Drama i jeho svět", esi neznáš, přečti, je super pro psaní ...
Už sama expozice je chytrá...(skok)...ta čtenáře naláká , surově napíšu, i kdyby byl připoután na vozík.
Jen drobnost : "provést" skok ne...prostě skočit.
Podobných stylistických "nedodělků" ve výborně vystavěném textu víc, takže do toho, dr. Kruťasi:
1. (o mamince Petra( "byla štíhlé postavy a rysů..."...stačilo by, že byla štíhlá....myslím)
2."Ženiny čelistní svaly se VYRÝSOVALY na jemné kůži jejích tváří"....
3.Přesto si MALÝ Petr Kříž...víme, že malý....tedy zde redundantní přívlastek
.....na druhé straně typizace Petra jako kluka až excelentní, myslím u kašny:"...nafoukl tváře "....atd.
Pak ale zase Johanka a "především VŽDY doširtoka otevřené, tmavé....oči"....ono VŽDY tady oůsobí až "nemocně" a směšně.
Prostory "White Star Café" úsporně a mistrovsky charakterizovány, na celém textu vidno, že pracný, někde až perfekcionisticky přetaženo, myslím já, viz výš....
President Nash ....jsem se zasmál, s dovolením., nahlas...(foneticky Naš....jako že všech), super, asi nechtěné(?), ale parádní.
---- jinak myslím, (píšu až na výjimky chronologicky tak, jak četl jsem,že živelnÝÝÝÝm, ne živelním katastrofám, jak v textu ....a dál , jak jsem tu komusi k povídce napsal, střed její, prubířský to kámen autorka zvládnut mistrovsky:
nit Petr - Johanka mne vede a vede, a já se o ně bojím, což tak má být, vtažen do děje, čtu a čtu....
Ovšemže stylistika někdy ujede : "Johančin obličej Z PŘED PÁR HODIN", to tedy ne, ty kluku ušatá,dál "což bude mít za následek podmínky" , tak to už vůbec ne...
"Potkali se u Kolína dojemné, velmi,navic funkční,.
Theresa..(snad jinak psaná) postava pochopitelná, i ona "zvířecí žádostivost", jak text čtu, říkám si, kdy k něčemu podobnému (asi tak ) dojde...
Atd.----někdy těžké i vyslovit, že stačí vynikající nápad, jako tady, pak úvod , stať a (vynikající) závěr...a dílo je na světě.
Až na stylistické neohrabanosti, které povídku kazí, pro mne zážitek, díky moc....už dýl jsem neseděl u svýho novýho monitóru a takto se nezačet....
s díky honzyk
p.s. pokud jde o poznámku "šíření" povídky, mám nejlepší kamarády v Revolver revue, kam jsem nastrčil romale, myslim, jeden z největších talentů, které tu na tomto serveru jsou, ale když oni musí být pořád underground, tedy bordel...ale tohle bych jim poslal, být Tebou. Adresu mám, reference, bvudeš-li o ně stát, také.
....a neodpustím si jednu ppoznámku: povídka KDE KUKURUCE NERASTU... (autor niniw) vzala mě za osrdí mnohem víc... tahle ale výborná, a jsem tomu moc rád. Tak čau.
honzyk
bylo to velmi poutavé a dlouhé čtení, přiznám se, že se nerada prokousávám tolika řádky na internetu,ale bohužel jsem neměla možnost si to vytisknout...začala jsem číst ze zvědavosti, zmínka o Jablunkovu mě pobavila /snad jen malá výtka, píše se to bez kroužku nad u, vím to, pocházím odtud/, docela barvitě jsem si tedy představovala, jak by to tam mohlo vypadat v daleké budoucnosti
podobné rozuzlení jsem čekala
myslím, že člověk není stvořen k neustálému opakování, jeho rebelantská povaha vždy do jisté míry naruší sebeovládání a kázeň...přesto, že je plně vědoma neodvratného důsledku
ježišikriste já jsem napsala vydíš.. !!! =D =D
no tak to se du asi navěky zahrabat...!!! =D
a hlavně spát..
=))) jsem ráda, že avi nepřišlo nazmar a neodpustím si - Dero, vydíš???? vydíš???? on si taky myslí, že to máš vydat! mám tu nezávislé zastání! ´=))))
Johanka je krásné jméno, Frnku, a do povídky nebylo vybráno náhodně. Za zbytek kritiky děkuju, rozhodně jsem si z ní vzal poučení, že lépe jeden Tremler nežli pět Jablůnkovů. :o)
Díky, že jsi četl a dočetl!
Neshledávám na této próze moc chyb, asi proto, že jsem literárním neumětelem. Konec si dovolím označit přímo za krajně povedený. Snad jen mým citlivým ušiskám příliš nelibozvučila vyměklá jména typu Johanka. Čím hranatější jméno hrdiny, i vedlejší postavy, města (Jablůnkov..) apod., tím snadnější uchopení čtenáře do svých literárních sítí, neboť ony slovní hrany jej nutí si začít něco představovat. A co si asi představit pod tak rozblemclým křestním jako Johanka?..Já osobně vidím předčasně přestárlou dvacítku se šátkem na hlavě a s husou v košíku. Samozřejmě, týká se pouze krátkého útvaru typu povídka, kde má autor pro vykreslení charakteru postavy užší prostor.
Pravda, začátkem jsem se musel poněkud prokousávat, a do čtiva se lehce nutit, ale zhruba v jedné třetině mne příběh pohltil a pak již to šlo jaksi samo.
A na závěr ještě ono obligátní: Líbí, tip*
spoustu jsem toho už řekla přímo tobě, takže tady asi jen krátce:
plesám
a dovolím si pár avi, jen co si něco pozjistím..
a dám přečíst známým, že áno..
mno a ještě jednou - plesám
asi jsem u toho volila i geniální hudební doprovod, takže nemám výtek a kladné podoteky už jsi slyšel..
achich..
ačkoli jednu bych vlastně měla - je toho škoda pro server, kde se povídkám delším než A4 věnuje méně než minimum pozornosti
P.S. komu jsem avi a on byl avi nerad, tomu se omluvuju, mno
avox: Budu rád, pokud se vrátíš.
(((Grafoman))): Děkuju za tahle slova, Pomi. Je to částečně i satisfakce a povzbuzení pro všechny prozaiky, kteří se bojí psát dlouhé povídky.
Rimmer: Ten patetický rozjezd je záměrný. Trochu se ve mě svářila touha ho pozměnit tak, aby byl akčnější, aby mi nekradl čtenáře hned ze začátku, ale pak naštěstí převážila ta druhá touha, touha napsat lepší text, čemuž vyznění první kapitoly v kontextu díla, myslím si, dopomáhá.
Těší mě, a to velice, že sis povídku prožil s hlavním hrdinou. Já tomu textu sice říkám béčkové sci-fi, ale skutečnost je maličko jiná.
A k Tvým dotazům:
Kde vlastně byla celou dobu Johanka? V Opavě? No a pak jsem samozřejmě naštvaný, že Petrovi Johanku nedovolili při výzkumu. Myslím, že by to nebylo nic proti ničemu.
Byla v Opavě. Proč ji nemohl mít u sebe? Snadná odpověď. Představ si, že za deset let svět skončí. Jsi člověk s mocí a potřebuješ, aby ta armáda vědců (nejen vyvolená Třináctka) pracovala tak, že to rychleji a lépe nelze. Jak je motivuješ?
Samozřejmě, zavřeš je do "pracovního vězení" do doby, než je problém vyřešen. Myslím, že nic účinnějšího v tu chvíli nepřipadalo v úvahu.
U Petra výjimku udělat nemohli ze dvou důvodů:
1) Jsou hloupí a neviděli by, že Johanka by byla přínosem projektu. Drželi se zajetých kolejí, a to i protože --
2) -- by ostatní zúčastnění záviděli a házeli Petrovi klacky pod nohy. Oni by tam své rodiny neměli.
Navíc je ta základna přísně tajná. A zničili by tím Johance život. A našel bych ještě hodně a hodně důvodů, proč je mnohem logičtější, že zůstala doma.
Co byl vlastně zač ten Jonas? Nějaký kurýr? On pendloval mezi Opavou a oblastí 51? Proč si Johanka vybrala právě jeho náruč, když byl taky každou chvíli v Americe?
Jonas byl pilot Freebirda. Freebird byl unikát, žádný podobný stroj sestrojen v průběhu povídky nebyl. Představuju si to tak, že na něj připadali dva, nejvýš tři rádně proškolení piloti a že Jonas byl tím prvním, který, pokud neumřel nebo vážně neonemocněl, s Freebirdem létal prakticky pořád.
A proč se Johanka upnula zrovna na Jonase?
1) Byl Petrovi nejblíž, takové pojítko mezi ní a základnou. Takže když byla blízko Jonasovi, jako by byla blízko Petrovi.
2) Petr jí právě po Jonasovi posílal různé vzkazy, dopisy a balíčky, které by mu jinak úřední moloch nedovolil odeslat. Měla k němu tedy důvěru, protože k němu měl důvěru Petr.
3) Byl to fakt docela milej a pohlednej chlap.
Díky za Tvoji kritiku, Rimmere, překvapila mě. Velmi příjemně. Třeba taky přispěje k tomu, aby si povídku přečetlo víc lidí - to by bylo úplně nejlepší. Více via ICQ.
:-/ Omlouvám se za duplikaci. Nevím, proč se to děje.
Jen... už přes hodinu nad povídkou přemýšlím a mozek ji pořád nechce pustit.
Na druhé přečtení vybraných odstavců to vnímám ještě působivěji a mám další otázky. Ale to už snad radši na ICQ...
Jinak... do profilu si můžeš klidně přidat slovo "prozaik". A klidně na první místo.
Jinak... do profilu si můžeš klidně přidat slovo "prozaik". A klidně na první místo.
Ahoj Dero.
Přál sis erudovaný názor. Už když to padlo, podezíral jsem se, že nejsem ten pravý. Teď už to vím na beton. Po přečtení téhle povídky je mi jasné, že pro erudovanosti bych měl chodit já za tebou.
Dá se říct, že už několik let prakticky nečtu beletrii. A sci-fi jsem (nepočítaje Julese Verna a Granta & Naylora) nečetl nikdy. Takže můj názor bude čiře lidský a neučený :)
Z počátku jsem se tak vnitřně poškleboval vykukujícímu patosu a kontrastu Horní Dolní se vším tím vesmírem, ale to mě přešlo velmi záhy. Od momentu s lístečkem "PŘEKVAPENÍ! :-)" už mi na tom nepřišlo patetického vůbec nic, a když jsem dočetl, měl jsem sucho v krku a leskly se mi oči.
Myslím, že je to výborné. Mnoho pasáží je VELMI působivých. Na mě nejvíc dolehla ta, kde Petr hledá v Malém princi... cokoli.
Je to zkrátka povídka se vším všudy. Člověk čte a nemůže se bránit, aby se mu děj neodehrával před očima. Pokouší se proniknout do racia hlavního hrdiny a před jeho emocionálním prožíváním naopak utéct, protože tomu zase rozumí až příliš.
Co mě překvapilo, byla tvá schopnost šermovat všemi sci-fi pojmy, vystavět příběh takového kalibru a působit přitom všem naléhavě a současně důvěryhodně. Když píšu já, nepouštím se ve vyprávění ani na dva metry od své osoby, protože to je svět, kterému nerozumím, tudíž ho nejsem schopen důvěryhodně uchopit. Ty ano. A máš můj obdiv.
Tak. Po oslavné ódě ještě pár dotazů :) Četl jsem mezi pátou a šestou ranní, takže jsem možná něco přehlédl, ale zajímá mě:
Kde vlastně byla celou dobu Johanka? V Opavě? Co byl vlastně zač ten Jonas? Nějaký kurýr? On pendloval mezi Opavou a oblastí 51? Proč si Johanka vybrala právě jeho náruč, když byl taky každou chvíli v Americe?
No a pak jsem samozřejmě naštvaný, že Petrovi Johanku nedovolili při výzkumu. Myslím, že by to nebylo nic proti ničemu. Pro myšlení je potřeba relax. A hudba nestačí.
*
Ahoj Dero.
Přál sis erudovaný názor. Už když to padlo, podezíral jsem se, že nejsem ten pravý. Teď už to vím na beton. Po přečtení téhle povídky je mi jasné, že pro erudovanosti bych měl chodit já za tebou.
Dá se říct, že už několik let prakticky nečtu beletrii. A sci-fi jsem (nepočítaje Julese Verna a Granta & Naylora) nečetl nikdy. Takže můj názor bude čiře lidský a neučený :)
Z počátku jsem se tak vnitřně poškleboval vykukujícímu patosu a kontrastu Horní Dolní se vším tím vesmírem, ale to mě přešlo velmi záhy. Od momentu s lístečkem "PŘEKVAPENÍ! :-)" už mi na tom nepřišlo patetického vůbec nic, a když jsem dočetl, měl jsem sucho v krku a leskly se mi oči.
Myslím, že je to výborné. Mnoho pasáží je VELMI působivých. Na mě nejvíc dolehla ta, kde Petr hledá v Malém princi... cokoli.
Je to zkrátka povídka se vším všudy. Člověk čte a nemůže se bránit, aby se mu děj neodehrával před očima. Pokouší se proniknout do racia hlavního hrdiny a před jeho emocionálním prožíváním naopak utéct, protože tomu zase rozumí až příliš.
Co mě překvapilo, byla tvá schopnost šermovat všemi sci-fi pojmy, vystavět příběh takového kalibru a působit přitom všem naléhavě a současně důvěryhodně. Když píšu já, nepouštím se ve vyprávění ani na dva metry od své osoby, protože to je svět, kterému nerozumím, tudíž ho nejsem schopen důvěryhodně uchopit. Ty ano. A máš můj obdiv.
Tak. Po oslavné ódě ještě pár dotazů :) Četl jsem mezi pátou a šestou ranní, takže jsem možná něco přehlédl, ale zajímá mě:
Kde vlastně byla celou dobu Johanka? V Opavě? Co byl vlastně zač ten Jonas? Nějaký kurýr? On pendloval mezi Opavou a oblastí 51? Proč si Johanka vybrala právě jeho náruč, když byl taky každou chvíli v Americe?
No a pak jsem samozřejmě naštvaný, že Petrovi Johanku nedovolili při výzkumu. Myslím, že by to nebylo nic proti ničemu. Pro myšlení je potřeba relax. A hudba nestačí.
*