Stret civilizaci

Ve ctvrtek jsem se ptal kolegy Josepa, jak si tady kupuji odbornou literaturu. Nechapal. Knihy, neco jako Harrisonovu Principles of Internal Medicine nebo Braunwaldovu Cardiology. Zkratka velkou tlustou bichli, kde najdes vsechno. Tu musi mit kazdy, koho zajima a zivi medicina. Nechapave kroutil hlavu – tady ve Spanelsku knihy nikdo necte. Na internetu pry najdu vsechno. Trochu me to zarazilo. Pocitam se mezi lidi, kteri radi ctou knihy. Ne proto, ze by to bylo zrovna v mode. Ve Spanelsku ctou knihy jen cizinci. Mistni zajimaji hlavne casopisy. Jediny, kdo ma v praci knihu, je muj argentinsky kolega Daniel. Kniha se jmenuje Management pro blbecky. 

V sobotu jsem vyrazil do ulic nocni Barcelony. Do metra jsem si vzal Huntingtonuv Stret civilizaci, ktery ma neco pres 400 stran a pripadnemu zlodeji se s ni spatne utika. Moc fajn kniha. Nemohl jsem si nevsimnout obdivnych pohledu spolucestujicich. Tlusta kniha = intelektual. Ackoliv podle Huntigtona jsou Spanele ve stejne  civilizacni skupine jako my, tak je prochazka po nocni Ramble kulturnim zazitkem. Prodirate se davy lidi, z nichz nekdo mi ukradl v patek kreditni kartu. Jsou tu poulicni umelci vetsinou natreni nejakou barvou (jakoby poulicni umeni neslo delat bez bracalove zelene nebo stribrne). Pak jsou tu  bezdomovci a  fetaci. Ne dva tri. Jsou tu desitky fetaku. Slapky cerne jako noc se    vam vrhaji kolem krku na dolni casti Rambly. Neni vyjimecne videt lidi, kteri se perou. Spousta dvojic se liba. Pak jsou tu turisti s kufry a  rodice nesouci spici deti. Do toho vresti skupinky opilych Anglicanek. Arabove prodavaji plechovky s pivem a zevlujici cernosi zkouseji neco ukrast. Krome narodniho baketbaloveho tymu jsou  vsichni Spanele mensi,  tak se citim celkem bezpecne. Na mistni pomery jsem totiz „el IKS IKS“.

Po pul noci nastoupi cistici sluzba a zacina cistit  ulice. Je to dost potreba. Kdyz chodime na kafe z prace, tak ten co neslapne do psiho vykalu, ma bod. Vracel jsem se zrovna behem uklidu z kina. Cela horni cast ulice u Plaza Catalunya byla pod vodou.  Cestou jsem si koupil Coca Colu. Co jsem tady, tak piju jen vodu,  vino a kafe. Jen obcas si dam mistni pivo Estrellu nebo San Miguel. Zrovna jsem si rikal, jak je  fajn, pit starou dobrou Colu, kdyz jsem prechazel ulici. Bohuzel jsem nevidel pres kropici vuz. Zpoza nej vyrazilo velkou rychlosti sportovni auto. Od stretu s nim  me delily desetinky vteriny. Skocil jsem ze silnice na nejblizsi chodnik, kde bylo nekoli centimetru vody, odpadku a vsecho, co se dalo z ulice spachnout. Okamzite mi ujely nohy a prastil jsem sebou naznak a chvili jsem jel po zadech smerem k mori. Mam pro takove situace trenink z karate. Hodiny nacviku padu a vsechno naprd. Sel jsem primo k zemi do bahna. Aby to nebylo malo, tak jsem se zvrchu jeste polil Colou.  Jedine co me zachranilo od vaznejsiho zraneni a rozbiti mobilu v batohu, byl Huntigtonuv Stret civilizaci. Narazil jsem si ho nekam do oblasti leve ledviny a knihu jsem zlomil. Chvilku jsem zustal lezet v bahne a nemohl jsem se pohnout. Nikdo se ani na vterinu nepozastavil nad tim, ze lezim  na zemi. Na Ramble se kazdy snazit upoutat pozornost,  jak umi. Ja jsem svou produkci moc nezaujal.

Do metro-vlaku jsem dokulhal  spinavy jak cunik. Uz jsem nebyl ten obdivovany intelektual s knihou. U vchodu hlidala policie. Zlomenym Huntigtonem jsem se snazil zakryt fleky od Coca-Coly vpredu a plizil jsem se podel zdi, abych nebyl spatren zezadu.  To aby me vubec pustili do vlaku.. Pro vyluku na trati stavel vlak 3 zastavky od mista, kde bydlim. Pajdal jsem spinavy a potluceny ve 2 rano Barcelonou do hotelu a tesil jsem se na jedno. Jak si dam z lednice panaka vychlazeneho kubanskeho rumu. Jsou situace a dny, kdy jsou nealkoholicke napoje k nicemu. Treba tehdy, kdy dojde ke stretu s jinou civilizaci.

Z Barcelony zdravi Vaud