Psaní je zvládnutá schizofrenie

A vo tom to je..

PSANÍ JE ZVLÁDNUTÁ SCHIZOFRENIE

Slila sem vodu z brambor a postavila je na okno. To zas bude fuška, zabývat se tady tím obědem. Panebože, jak mě to vaření nebaví! Vymyslet jídlo, nakoupit, nakrájet, uvařit, umýt nádobí... a furt dokola. Jak ten blbeček. Bylo to tak otupující. Luboš si hrál v obýváku s Aničkou.
Tákže teď co... dat vařit vajíčka. Otočila sem se ke stolu a trochu sem se lekla. Seděl tam Tex.
´Bys mohl příště zaklepat, než sem vrazíš!´ Řekla sem telepaticky. Tex nebyl skutečnej, a tak sme k rozhovoru nepotřebovali skutečný slova. Tex byl postava z mýho románu, kterej sem psala snad odjakživa. Ani nevím, co bylo první, jestli on nebo to moje psaní. Prostě tady byl.
´Co vaříš?´ Zeptal se.
´Bramborovej salát. A řízky. Vidíš, ne? Co se tak blbě ptáš...´
´Nálada není hvězdná...´ Podotkl.
´Taky bys nehvězdil, kdybys musel denně stát u sporáku.´
´No, to naštěstí nemusím...´
´Hm...´ Semknula sem rty. Má to tak někdo kliku. Vzala sem z lednice čtyři vajíčka a dala sem je vařit.
´Dneska se mně zdálo, že se mnou mluví šunka z lednice.´ Zakroutila sem očima.
´Máš fakt blbý sny.´ Zasmál se.
´Moc se nesměj, nebo ti je připíšu taky a budeš knižní postava s nevalnou charakteristikou cvoka, kterej se nemůže zbavit svých nočních můr.´
´To není špatnej nápad.´ Trhnul ramenem.
´Ještě vo tom popřemýšlím.´ Slíbila sem.
Ták, co dál... nakrájet ředkvičky. Umyla sem dva štosy ředkví a hodila sem na stůl prkýnko. Pustila sem si rádio, protože krájení bude asi na dlouho. Mohla sem sice vytáhnout robota, všechno do něho hodit a bylo by to nakrájený hned. Jenomže se mně s tím nechtělo montovat a pak to umývat. No, línej se nejvíc nadře.
Sedla sem si ke stolu a naproti mně se posadil Gas. Další takovej.
´No, tys tady chyběl...´ Zvedla sem obočí. Sedla sem si vedle Texe a dala se do krájení. Doufám, že máme v lednici hořtici, bez toho ten salát nemůže existovat.
´To je teda zábava...´ Prohodil znechuceně Gas.
´Není.´ Odsekla sem. ´A neser mě s tím tvým kverulantstvím, nebo tady nebudeš.´ Vyhrožovala sem.
´Sem toho zas tak moc neřekl.´ Bránil se.
Pižlala sem ředkvičky. Venku pršelo, bylo ospalý počasí. Nejrači bych sebou práskla do postele a na všechno se vykašlala.
´Měl by sis něco udělat s těma vlasama.´ Řekla sem Gasovi. ´Máš to hrozný.´ Zakroutila sem hlavou nad tím jeho vlasovým výbuchem.
´Mohl by ses obarvit na blond.´ Usmál se Tex.
´Ty se nesměj, s tebou taky něco udělám...´ Řekla sem.
´Podlíháme módním trendům.´ Podotkl Tex.
´Mně je to jedno.´ Mávl rukou Gas.
Do kuchyně vběhla anička. "Mamko mamko!" Vykřikovala a vztahovala ke mně ručičky.
"No, copak?" Usmála sem se a dla sem jí osolenou bramboru. Nacpala si ji do pusy a spokojeně mlaskala.
"Lubóó!" Houkla sem na manžela.
Za chvíli vpadnul do kuchyně. "No, co je?" Zeptal se.
"Ať tady nelítá, mám na sporáku vařící vodu." Dala sem Aničce ještě jednu bramboru na cestu a Luboš si ji odvedl do obýváku, že si budou malovat.
´Neměla bys jí to jídlo solit.´ Upozornil mě Gas.
´Nó, ty seš ňákej chytrej, co ty víš o děckách, prosimtě...!´ Ohrnula sem ret a dál sem řezala do ředkviček.
´On je dycky chytrej tam, kde je to nejmíň potřeba.´ Řekl Tex.
´To je mně tak platný, ty vaše kecy! Kdybyste mně tak rači pomohli...´ Povzdechla sem si.
´A to si jako představuješ jak, tu pomoc...?´ Zeptal se Tex pobaveně.
´Nó, to si právě nepředstavuju, protože nejsem zase tak úplně ujetá. Nemůžete mi pomoct, protože nejste, a tak tady ty zkurvený ředkvičky musím nakrájet sama.´
´Si na to vem robota.´ Poradil Gas.
´Dík za radu.´ Povzdychla sem si. ´Ňáký přízraky mně tady budou radit...´
´Víš, jak se oblíkají Eskymáci?´ Zeptal se Tex.
Poškrábala sem se na nose.
´Rychle.´ Usmál se.
´Divej, jak se ani neusměje.´ Pohodil ke mně hlavou Gas. ´A já sem prej suchar. Kverulant.´
´No, proč myslíš, Gasi, že se nesměju...´ Zašklebila sem se. ´Protože ten vtípek pochopitelně znám.´
´Je nasraná, protože se jí zdálo o šunce.´ Řekl Tex.
Do kuchyně vešel Luboš. "Kdy už to bude?"
"Až to bude, tak to bude." Odsekla sem.
"Já jenom, jestli se mám teď ještě najíst, nebo už bude ten oběd..."
"No tak oběd jenom tak nebude...." Pokrčila sem ramenama.
"Tak já asi něco sním..." Otevřel ledničku.
"Dělej si co chceš." Strčila sem si vlasy za ucho a sekla do ředkvičky. Gas si hodil nohy na stůl. No výborně.
Luboš ukořistil jogurt, zavřel ledničku a odešel.
´Víš, jaký je nejlepší manžel?´ Zkoušel to zase Tex. ´Archeolog - čím je žena starší, tím je zajímavější.´
´Tex vykradl obchod s vtipama.´ Řekl Gas.
´Hm, všimla sem si, že dneska je třeskutě vtipný...´
´No, ale jinak je tady sranda jako v krematoriu.´ Prskl Gas.
´Můžeš nám předvíst třeba jak si umíš vyhodit rameno z kloubu, hned budem šťastnější.´ Zasmála sem se.
´To ale jenom tak někdo neumí.´ Ujistil mě.
´No ono na tom není zas nic tak úžasnýho. Je to nechutný.´ Vložil se do toho Tex.
Zazvonila minutka. Odstavila sem vajíčka ze sporáku, dala sem kastrůlek do dřezu a napustila do něho studenou vodu. Pak sem si zase sedla na svoje místo.
´Tak já vám to ukážu s tím ramenem.´ Začal si Gas vyslíkat mikinu.
´Ne, Gustave, opovaž se!´ Zavřela sem oči. ´Fakt todle teď nepotřebuju. Nejsem na to dostatečně... ožralá.´
Chvilku váhal a pak si mikinu oblíkl zpátky. ´Ty, budeš večer psat?´ Zeptal se.
´Já nevím, asi jo.´ Kývla sem hlavou.
´To říkáš dycky.´ Řekl Tex.
´Mohla bys mě ňák přejmenovat?´ Zeptal se Gas zatímco si upravoval vlasy.
´No to bych teda nemohla. Ses zbláznil, ne? To jako že bych všechno přepisovala...´
´Bych ti přál takový blbý jméno... Gustav se nemenuje nikdo.´
´Já sem si to nevymyslela, tak tady po mně nesekej zubem...´
Do kuchyně vešel Luboš. Zase. "Máš aspoň udělaný řízky?" Zeptal se.
"Ne, to nemám. Ale můžeš je naklepat, jestli je chceš rychleji." Poradila sem mu.
"Hm, tak to...  to nic." Zabublal a odešel.
"Ježiši, za co tohle mám..." Povzdechla sem si, tentokrát nahlas.
´My sme ti říkali, aby ses nevdávala. Teda aspoň já sem ti to říkal.´ Upřesnil Gas.
´Jo. Jenomže až mě přestane bavit tady ten, tak se můžu rozvíst. Jenomže vás se zbavím kdoví kdy. Nebo se vás nezbavím vůbec.´ Bylo mně trochu úzko.
´S tím nemůžeš nic dělat.´ Řekl Tex.
´Musíš akorát psat a psat - aby ses z toho nezbláznila.´ Řekl Gas.
´... to je prokletí, tady to... proč zrovna já sem nucená furt něco psat, dyť sem líná jako veš, sakra... to vůbec není přirozený... nemám ani talent...stejně jako na vaření. Chtěla sem umět malovat. Psaní je na hovno.´ Vychrlila sem ze sebe.
´No, tak malovat fakt neumíš.´ Potvrdil Tex.
Usoudila sem, že ředkvičky sou už nasekaný dost, a že to stačí. Teda - nestačilo to, ale nechtělo se mně. Přisunula sem před sebe hrnec s bramborama, že je odšlupkuju. Tohle vaření oběda bude ještě dlouhý... a já sem byla tak unavená...
´Chceš slyšet vtip?´ Zeptal se Tex.
Bezmocně sem položila hlavu na stůl.

---