Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTeď pro mne znějí rohy Avalonu.
05. 06. 2001
16
1
5960
Autor
Krel
Jsem sám v
černočerné pustině která
mě objímá a chlácholí svou
všeobjímající hebkostí
smrti. Procházím spálenou
zemí a překračuji bílé
kosti mezi kterými rostou
pokroucené zbytky čehosi, snad
rostlinek snad
života. Tam v dáli vidím
studený dům bez oken a
dveří ze kterých vane mrazivý
vítr zapomnění, chladí
rukou plnou popraskaných
puchýřů života. Nechám se jí unášet a
usednu pod zlomenou
borovici. Melancholicky prohrábnu
prsty popadané spálené jehličí a
zkropím je vláhou svých
očí, obrácených k nebi:
je uzavřena olověnými pláty, které
nepropustí ani jeden ohnivý šíp
života, lásky, štěstí a naděje. Svou hlavu pomalu
skláním k
zemi a
umírám společně s
borovicí.
černočerné pustině která
mě objímá a chlácholí svou
všeobjímající hebkostí
smrti. Procházím spálenou
zemí a překračuji bílé
kosti mezi kterými rostou
pokroucené zbytky čehosi, snad
rostlinek snad
života. Tam v dáli vidím
studený dům bez oken a
dveří ze kterých vane mrazivý
vítr zapomnění, chladí
rukou plnou popraskaných
puchýřů života. Nechám se jí unášet a
usednu pod zlomenou
borovici. Melancholicky prohrábnu
prsty popadané spálené jehličí a
zkropím je vláhou svých
očí, obrácených k nebi:
je uzavřena olověnými pláty, které
nepropustí ani jeden ohnivý šíp
života, lásky, štěstí a naděje. Svou hlavu pomalu
skláním k
zemi a
umírám společně s
borovicí.
1 názor
pěkný název, zajímavý obraty a hlavně způsob napsání, ale nějak vzlášt mě to nezaujalo, asi mám malou představivost
druhá asipůlka nelíbí vůbec - moc velký slova na můj vkus - ale - první se musí nechat, že je skvěle nafrázovaná ..
žij žij žij a usmívej se....dávej světu to co chce...lásku a přátelství...hlavně neumírej!!! smrti je zde hodně..už je to asi odsaženo v historii země...my musíme růst a milovat...nezapomínej....*! a miluj....
Skvělá věc. Bude mi ještě dlouho trvat než se přiblížim na tvou úroveň
* za ten zvlastni mraz po zadech ktery uz jednou pusobil a dovedl me az k tobe... :-))
Dokonale jsi to vykreslil...obrazovka počítače se proměnila v krajinu...Típám Tě! :-)
JO jo....depka je blbá věc...známe. Ale to zase člověka donutí napsat podobné SUPER řádky! Máš TIP a jakej! JO a jedna rada ( mám-li vůbec já v tomhle ohledu co radit)...když v tom prologu cituješ mistra Tolkiena tak ho jistě znáš...tudíž tě odkazuji na stejnou báseň ze které je tvůj úryvek.....:
" Za rohem třeba připravená
je zlatá brána otevřená
a třeba jsem ji často míjel
přišel den, abych před ní přijel..........."
Prostě život není jen o štěstí, nebo jen o smutku...je o obou a to je na něm to super i k nasr. ..:-)
Konstantinidisová
16. 06. 2001
Tohle je dost HUstý... mám rád umírání v přírodě... zkouším to den co den..
SimontheScimitar
11. 06. 2001
úplně jsem si představil velkej obraz, kde je tohle všechno namalovaný, tvoje báseň je fakt sugestivní a dávám TIP
Semipalakva
07. 06. 2001
no......docela pramenící ze slušné D...........ty kosti mi trochu připomínají Topola a jeho sestru, .........olověné pláty se třeba někdy otevřou