Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePytlovina na aktuální téma
Autor
StvN
Díval se na ni, když na baru četla nějaký časopis a přemýšlel, kdy si jí všiml poprvé.
A kdy si jí vybral. Musela mu nejméně dvakrát přinést pivo, než se jí podíval do obličeje
a další dvě než mu došlo, že ji chce. Těsně před tím, než mu ford eskort v bledě
šedém provedení přejel levou nohu v koleni jí řekl: Zaplatím.
Cestou do nemocnice uvažoval o vhodnějším vyjádření náklonnosti. Zaplatím.
Budu platit. Mohu platit? Hrozné fráze. Tím více, čím častěji je opakujete.
Jako když každý den předstírá, že přemýšlí a pak si stejně objedná presso a pivo.
Po zmrzlém chodníku se mu skákalo špatně. Často odpočíval a musel se přidržovat plotu.
Doktor se podíval na nohu a šel si ven zapálit cigaretu. Sestřička si zatím vyžádala
kartičku pojišťovny, potvrzení o platební způsobilosti, nechala ho podepsat
čestné prohlášení, že v následujícím roce nezemře a pak ho požádala o šedesát korun.
To nemáte drobné? řekla nakvašeně. Nestihnul jsem cestou rozměnit, omlouval se. Detail nohy, řekl režisér.
Tady jste v nemocnici, řekla sestra, ne v nějaké bance. Příště si dopředu připravte
deseti a dvacetikrouny. Když dovolíte, skočím si rozměnit, než se doktor vrátí.
Ale rychle, řekla sestra a vyšoupla ho na chodbu.
Noha zvolna přestala krvácet. Když poskakoval v oddělení mléčných výrobků,
zaujal ho rozsáhlý výběr jogurtů. Než si vybral ideální složení, poměr ovoce a mléka,
velikost plodů a jejich původ, recyklovatelnost, pomalu mu chladem ztuhly prsty.
Napadlo jej, že větší ovoce znamená méně ovoce nebo méně mléka. Vrátil jogurt
a koupil jedno mléko a jahodovou dřeň. Zaplatil kartou a když si doma u televize pochutnával,
vzpomněl si, že v kavárně nedostal razítko na desátou kávu zdarma, ale vzápětí mu došlo,
že s sebou stejně neměl kartičku, kterou zapomněl jako záložku v Případu kriminálního rady.
Kde ho jen nechal? Snad ne v knihovně u rodičů. Domů pojede kdo ví kdy. V pátek.
V ordinaci v růžové zahradě někdo zemřel. Vzpomněl si na kabát, který visí na věšáku v nemocnici.
Zvedl telefon a vytočil číslo. Dobrý večer, pizza go home, ozvalo se ze sluchátka,
přejete si objednat dvě pizzy za cenu jedné a dopravu zdarma? Tak jenom tu dopravu řekl, ale
pak si to rozmyslel, protože by si mohl druhou pizzu ohřát druhý den k obědu. Objednal si sýr a houby a salám
a vlastně i špenát, protože tento týden byl špenát v akci a hlasitě polknul, neboť náhle dostal hlad.
Vzpomněl si při té příležitosti, že zapomněl nakrmit myš. Skočil ke kleci, pustil myš na svobodu, nasypal jí
do mističky jídlo a vyměnil vodu a odskočil si na záchod. Když se vracel,
všiml si, že nechal otevřené dveře do pokoje, pak zaslechl mňoukání - docela zapomněl, že sousedi
mají kočku. Ještě si v novém bytě nezvykl.
Kočka stála přikrčená na kleci a číhala. Kde je myš? Naštěstí nic netušící norovala v peřině.
Vyhodil kočku a myš pustil do rukávu. Nechal ji běhat po těle a pak ji zavřel zpátky do klece.
Bylo už docela pozdě. V televizi začínala erotika. Skočil se do koupelny umýt. Chtěl se vysprchovat,
ale nepodařilo se mu skočit do vany, neboť bydlel v podkroví a strop se ode dveří plynule snižoval
až k zemi. Uhodil se do hlavy a omdlel. A lidé u televizních obrazovek tleskali.