Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePytlovina na aktuální téma
Autor
StvN
Drazí blbečkové, možná se ptáte, proč se poslední dobou chovám tak divně, páni, proč si svou arogancí kazím vizitku. Mám pro vás novinu. Abyste věděli, baví mě, a moc, rozčilovat vaši duši, být arogantní a namyšlený, až ouha, a pak sledovat vaše mstivé reakce. Jak při každé příležitosti ukazujete, jací jste pokrytci a idioti, jak nemáte ani nejmenší tušení, co je to literatura, neřkuli umění. Báseň je to, co je psáno do úzkého sloupečku a povídka něco, co se vám nechce číst. Vaše stylistické vzdělání zamrzlo v hodině slohu, když vám učitelka kladla na srdce, že se v textu nesmí žádně slovo opakovat dvakrát. Číst knihu je pro vás stejné jako žvýkat rohlík. Vaše umíněné reakce jsou impulzivní jako inseminační ejakuláty. Celkově jste prostě ubožáci a blbečkové zavření v krabicích podprůměrnosti. Opakujete to, co jste si někde přečetli a vaše nejoblíbenější knížka, pravděpodobně ji máte schovanou na záchodě, jsou citáty slavných - nejvíc se vám líbí citáty, které nejlépe sedí na vás ale lidem říkáte hele, nad tímhle by ses měl zamyslet. Říkáte nesuď, čímž soudíte, ale jste tak tupí, že vám nedojde ani to málo. Hahá. Já se bavím. A co vy? Potřebujete vodit za ručičku, aby vám došlo, co je tak zjevné. Mám to říct?
Díval se na ni, když na baru četla nějaký časopis a přemýšlel, kdy si jí všiml poprvé.
A kdy si jí vybral. Musela mu nejméně dvakrát přinést pivo, než se jí podíval do obličeje
a další dvě než mu došlo, že ji chce. Těsně před tím, než mu ford eskort v bledě
šedém provedení přejel levou nohu v koleni jí řekl: Zaplatím.
Cestou do nemocnice uvažoval o vhodnějším vyjádření náklonnosti. Zaplatím.
Budu platit. Mohu platit? Hrozné fráze. Tím více, čím častěji je opakujete.
Jako když každý den předstírá, že přemýšlí a pak si stejně objedná presso a pivo.
Po zmrzlém chodníku se mu skákalo špatně. Často odpočíval a musel se přidržovat plotu.
Doktor se podíval na nohu a šel si ven zapálit cigaretu. Sestřička si zatím vyžádala
kartičku pojišťovny, potvrzení o platební způsobilosti, nechala ho podepsat
čestné prohlášení, že v následujícím roce nezemře a pak ho požádala o šedesát korun.
To nemáte drobné? řekla nakvašeně. Nestihnul jsem cestou rozměnit, omlouval se. Detail nohy, řekl režisér.
Tady jste v nemocnici, řekla sestra, ne v nějaké bance. Příště si dopředu připravte
deseti a dvacetikrouny. Když dovolíte, skočím si rozměnit, než se doktor vrátí.
Ale rychle, řekla sestra a vyšoupla ho na chodbu.
Noha zvolna přestala krvácet. Když poskakoval v oddělení mléčných výrobků,
zaujal ho rozsáhlý výběr jogurtů. Než si vybral ideální složení, poměr ovoce a mléka,
velikost plodů a jejich původ, recyklovatelnost, pomalu mu chladem ztuhly prsty.
Napadlo jej, že větší ovoce znamená méně ovoce nebo méně mléka. Vrátil jogurt
a koupil jedno mléko a jahodovou dřeň. Zaplatil kartou a když si doma u televize pochutnával,
vzpomněl si, že v kavárně nedostal razítko na desátou kávu zdarma, ale vzápětí mu došlo,
že s sebou stejně neměl kartičku, kterou zapomněl jako záložku v Případu kriminálního rady.
Kde ho jen nechal? Snad ne v knihovně u rodičů. Domů pojede kdo ví kdy. V pátek.
V ordinaci v růžové zahradě někdo zemřel. Vzpomněl si na kabát, který visí na věšáku v nemocnici.
Zvedl telefon a vytočil číslo. Dobrý večer, pizza go home, ozvalo se ze sluchátka,
přejete si objednat dvě pizzy za cenu jedné a dopravu zdarma? Tak jenom tu dopravu řekl, ale
pak si to rozmyslel, protože by si mohl druhou pizzu ohřát druhý den k obědu. Objednal si sýr a houby a salám
a vlastně i špenát, protože tento týden byl špenát v akci a hlasitě polknul, neboť náhle dostal hlad.
Vzpomněl si při té příležitosti, že zapomněl nakrmit myš. Skočil ke kleci, pustil myš na svobodu, nasypal jí
do mističky jídlo a vyměnil vodu a odskočil si na záchod. Když se vracel,
všiml si, že nechal otevřené dveře do pokoje, pak zaslechl mňoukání - docela zapomněl, že sousedi
mají kočku. Ještě si v novém bytě nezvykl.
Kočka stála přikrčená na kleci a číhala. Kde je myš? Naštěstí nic netušící norovala v peřině.
Vyhodil kočku a myš pustil do rukávu. Nechal ji běhat po těle a pak ji zavřel zpátky do klece.
Bylo už docela pozdě. V televizi začínala erotika. Skočil se do koupelny umýt. Chtěl se vysprchovat,
ale nepodařilo se mu skočit do vany, neboť bydlel v podkroví a strop se ode dveří plynule snižoval
až k zemi. Uhodil se do hlavy a omdlel. A lidé u televizních obrazovek tleskali.