Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMilostná báseň pro Vladana
Autor
Aurora Těšínská
Podřízla jsem svého milence jako podsvinče. To bylo krve. Stačilo mu jenom zvrátit hlavu dozadu a přejet dlouhým loveckým nožem po jeho hrdle. Vykvikl- jako to prase- a pak se zhroutil k zemi. S uspokojením jsem se dívala, jak se zmítá po zemi a chroptí. A teprve tehdy, když se jeho hrudník přestal zvedat, jsem si uvědomila, co jsem udělala. Fialové slunce se pomalu sklánělo k oranžovému obzoru, když jsem klesala k němu.
Začala jsem pateticky fňukat:
- „Má lásko, má lásko, co jsem to udělala?“
Líbala jsem ho na jeho chladnoucí tváře a mrtvé rty.
- „Má lásko, má lásko, zůstaň tu se mnou!“
A krev. Všude byla krev. Na jeho hrdle, hrudi, na mých rukou, obličeji. Rudá, lepkavá, nasládlá.
- „Má lásko, má lásko, neumírej.“
Všechno marně. Jeho pohled už dávno vyhasl.
Slunce zapadlo, ponořili jsme se do neproniknutelné tmy. Odmlčela jsem se a pak zašeptala do posvátného ticha.
-„Má lásko, má lásko…já tě zabila…“
A.T. , 4. 2. 2007