Sedmkrát z okraje papírů

O dívání

těžko se dívat do slunce

když člověk leží obličejem v hlíně

těžko se dívat do země

když si člověk chce propálit oči

aby tě už nikdy neviděl

 

O polobytí

přijdu si jako polomáčená sušenka

poloblbá

polomrtvá

mezi plaňkami plotů

válím se

poloopilá

a někdo na mě brzo šlápne

 

O bouřce

bůh otevřel bránu

na zem se snesly první kapky

možná že pláče

a trochu se vzteká

 

O jednom

jedno ráno

jedno zvonění mobilu

jedno nadechnutí

jedno kouknutí z okna

slunce se vylouplo z mraků

jedno vražení do dveří

jedno čištění zubů

jedno kafe s mlíkem bez cukru

jedno zamyšlení

jedno zakopnutí a polití

jedno mávnutí rukou

jedno je to všechno

 

chybí mi tvůj smích

 

O bláznech

plnobolesti

polomrtvých duší

nic neříkající pohledy

nic neříkající prázdné oči

úsměvy

ve kterých je víc smutku

než je člověk schopen přijmout

jako by všechno mohlo odejít

všechno

jen utrpení ne

 

O mlčení

splynutí duší

na zápraží

tuší

poslední rozetnutí

a křídla muší

bez perutí

ti tak sluší

 

mlč potichu

vždyť jsme hluší

 

O barvách

na okraji tepla

v odstínech šedi

zuby drkotám

a tupé hroty

prázdných frází

rozpouštějí

mou víru

v pastelové barvy