Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVitráž
12. 09. 2008
16
20
2908
Autor
Robinia
Slunce prosvítalo klenbou stromů a Tvůj letmý dotyk mě vytrhl ze snění... Nedočkavě se mi díváš na ústa a čekáš odpověď Chci skrýt rozpaky... Sny, do kterých jsem před chvilinkou padala... <img src=" http://www.geocities.com/jarka_z/pavucina.JPG">
Cestou mezi letním žárem
a podzimní plískanicí
jsem zachytila odraz tvých očí
a teď mi do ticha prázdných nocí
tiše zpíváš ukolébavku beze slov.
Houpám se ve strunách Tvých houslí
a jen tiše naslouchám melodii srdce
jako šumění větru v korunách majestátních buků
Vstoupil jsi po špičkách.
A už nevím, co všechno jsi mi říkal
ten první den
Vstoupil jsi do mého světa, abys mě zastavil
... a já se rozběhla
Není to smutek ani žal,
když vzpomínám.
Ani nedýchám svým štěstím,
když slunce svítí přes barevná sklíčka.
Mluví o jaru.
A nových začátcích.
20 názorů
tohle je nádhera :
Vstoupil jsi do mého světa, abys mě zastavil
... a já se rozběhla
****** tedy : nejen : T
blboun nejapný
27. 01. 2010
No taky nevím co dřív, ale vyplnivši tiskopisy pro Povodí jsem před dalším vyplňováním povinných hlášení nakoukla na Písmák :-)
blboun nejapný
27. 01. 2010blboun nejapný
25. 01. 2010sestricka.slunicko1
23. 09. 2008
konečně po dlouhé době, kdy mi nešel internet, usmálo se na mne štěstí v podobě Tvé básně nádherné. Díky *T
...vis, mne rusi, pokud v textu pouzivas pri oslovovani "adresata" velke "T" : tim dostava text formu soukromeho dopisu...a mne zarazi: mam to vubec cist..?...
...ke konci sklouzne velmi privatni text k az budovatelskemu zaveru...sorry, pro me nic..
třetí odstavec je možná až příliš přímočarý tah na bránu, ale ten zbytek (a hlavně závěr) mi vcelku sednul :)*
pripadá mi to ako tri, možno až štyri rôzne básničky, kratučké
najviac sa mi páči
Houpám se ve strunách Tvých houslí
a jen tiše naslouchám melodii srdce
jako šumění větru v korunách majestátních buků
fajn.t
taková...(je to zpátky pár let, sedm šest nebo pět kdy ruku mou vzal kluk s harmonikou co voněl arnikou mi košili dal, když promočená v dešti ubrečená jsem čekala dýl na vlak co odjel a poslední podběl se v mokru zavil...)
fajn.t
taková...(je to zpátky pár let, sedm šest nebo pět kdy ruku mou vzal kluk s harmonikou co voněl arnikou mi košili dal, když promočená v dešti ubrečená jsem čekala dýl na vlak co odjel a poslední podběl se v mokru zavil...)
