Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro slávu divadla
Autor
dablik008
Mám kabát na cáry
a v
každém z nichslova zaniklá
v raním hluku
která u mě pozbyla
zbytků své
nedůležitosti
neodcházej
miluji tě
mám oči sklopené dolů
ze strachu ze srpku
krvavého
stříbraz
očí těch lidíkteré už nikdy
nepoznám
žalovaly
její oči
potkal jsem muže
svlečeného do
nahas korunou z
vavřínua vzpomínkami na Césara
mramorově chladl
v lednovém
Římě
známe se
a chápeme
pro snobství
a okrajově možná
pro slávu divadla
spatřily opět kožichy
a róby
světlo pouličních lamp
a ostrý jazyk závisti
prolil mnoho krve
z bezkrevných srdcí
jednou budu já
v prezidentské l
óži
ty mrcho
a děti otců
kteří padli pod praporem
idejí
nažehlených uniforemčekající s
dlaněmiprávoplatn
ě vzhůruna schodech divadla
dnes už snad ne
na ránu holí
dým z drahých
doutníkůplní salónek dřív
než usedají
blahobytná pozadí dam
do křesel v
sále
už kukátka hledají
bohatší milence
a co režisér?
nebo…nebo…
zvedá se opona
a s ní vchází na scénu
dokonalý svět
možná
slavní herci
krásné dámy
hudba hodná Říma
než představení skončí
v
álka ve válcepro slávu divadla
zapíjí vítězství
ještě se nechají, rádi
vyprovodit aplausem
pak noční ruch
rozřízne pár lesklých
vlaječkových limuzín
kožichy se vrátí
do skříní
(už asi navěky)
snad jen
snad…
stará garderobiérka
už se ani nediví
kabátu co zůstal viset
osamoceně
v šatněkdyž i herci odešli
Mastroianiho zas vynesli
zadním vchodem
s
dlaněmi od krvea pořezanou sebeúctou
…