Karamelky

Dej mi karamelku z čokolády

dej mi, co se dnes nedává,

já nedbám žádné dobré rady,

jsem čarodějka zvědavá.

A vážně říkám pouze lži

i když se mi to nedaří

a s výsměchem ti řeknu svou

tu kletbu věčnou, prastarou.

Že sladká jsem až k zulíbání

a není žádné druhé paní,

co mohla by ti k vínu dát,

namísto pravdy přání snad

a věř mi, byl bys ještě rád.

Neb pravda je tak šílená,

že tobě záhy zjevená,

by mohla tolik uškodit, 

že nemusel bys vůbec žít,

neboť ty žiješ pouhý klid.

Já potkat tě tam v lesů háj,

já zaklela bych světa kraj,

a ty bys zůstal ztracený,

jen v náručí mé ozvěny.

A obávám se, že cos žil,

pod kletbou zelených mych očí

tohle bys jistě nepřežil,

poznal bys jak se země točí.