břečťan

*

moc děkuju za návštěvu...

Hezká. t*

zdají se být pevné a neoblomné a když už myslí, že všechny ztratily se, přeci jen, oběví se nové... nestačí najít předmět nejostřejší a bezhlavě sekat... najít správný jed.. i to není ta volba... snad jen lék... a tím je prázdnota. nikdo a nic neumírá.. ani zvenku či zevnitř... neumře.. jen odsunout do nevědomí... osvobozující prádnota a svoboda!

*

Já jsem spíš na ty zdi, starší kusy břečťanu už všechna odvinutí špatně snáší.

Taky jsem znal jednu, co se ke mně vinula jak břečťan, a když se odvinula, byl jsem o sto litrů chudší.

a ty kořeny do nich pořád vrostlé...díky

a těch zdí, že bylo... T

*

Opravdu, bez přebytečných kudrlinek. *t*

můžeš sem zavítat vždy, když se na tebe začne sápat náznak optimismu...

Ne, tu sežrala má divoká prasata. Jen rád setrvávám na velice depresivních místech.

děkuji

Tip*

mám se ráda v přirozeném stavu. Manžel mi jednou opařil záda, zůstala tam lehce vařená ťupka... jen malinká, v té dost účinných jedovatých látek nebude... potřebuješ se zbavit tchyně?

Nejsem sice příznivec miniaturních básní, ale tohle se mi líbí, protože taky setrvávám na stejném místě velice rád. Dovolím si malý tip. Jooo a už jsi si někdy zkoušela uvařit levé ňadro?

výluh z ponožek a tak.... Doporučuji převařit, ale pak to zas bude jen slabý odvar.

Trochu lituji rodiče, když to čtu podruhé. A jakým způsobem tě mohu dostat do těla?

někdy i v menším :o)

a jsi taky ve velkém množství jedovatá?

*

T*

jo, tohle je dobrý, má to pěkný nápad a solidní formu, žádný zbytečný patetický žvásty navíc...

:+))

k čemu? :o)

t

paráda*

jj *

t*

...tak tak*

Vzpomínky nás děsí, ano