Zapomenutá vločka

Na scéně stojí v neformálním pohovu aleš-novák, Extra vagan C a Květoň Zahájský připravení k umělecké recitaci. Zazní gong.

Aleš (otočí se k obecenstvu):

„Úvaha předjarní –

Při nálezu vločky

cvakaly mi cvočky

bagančata na nohu

lákám vločky z brlohu

Budou letos poslední

jaro je tu za pár dní“

Potlesk klaky, volání BRAVO a dalších citoslovců. Aleš odjíždí na bicyklu podaném mu ze zákulisí do zákulisí.

Vagan učiní krok dopředu, osvětlovač na něj hodí grády, v pozadí jeviště je recitátor současně promítán na obří obrazovku.

Vagan:

„Ty šestiúhelné kýče

upe bílé, studené

na dlaň jako chytám, né?

Nestuď mě, stupide

však už tě ubyde

                           nebo co"

Potlesk vaganovy klaky. Obrazovka i reflektor upřený na recitátora pohasínají. Tentýž couvá.

Dopředu postoupí Květoň. Při úkloně mu hříva vlasů přepadá přes obličej, ženské v hledišti šílí. Dvě tři jsou odnášeny zdravotnickou službou, jež je označena páskou na rukávu s vločkou nahrazující červený kříž. Po chvíli je slyšet charakteristické kvílení sanitky.

Květoň:

sopránem pištivě - „Hele, Noe, támhle je něco vidět pod vodstvama, má to jakoby pět chapadel. Že by pan šéf nechal naživu ještě nějakou nedomrlou chobotnici?“

barytonem zvučně - „Stará, ty když mluvíš, tak mlč. To bude zapomenutá vločka z olympijského stadiónu v Soči.“

sopránem - „Noe, tobě už ta potopa šplouchá na maják, vločka má přece šest cípů.“

barytonem – „V Soči ne. Hele, támhle už z vln vykukuje Ararat ….“

            Na scénu vtrhnou Písmáci z Prahy, dávají Květoňovi nešetrně hobla. Moravanky je stahují do hlediště a zuřivě do nich mydlí. Posléze se všichni navzájem vesele prohánějí.  Na obří obrazovce se promítají ukázky z Monty Pythonů s titulkem:

                           JEN

WILKINSOVY LAXATIVNÍ VLOČKY

               vás proženou dokonale