Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBřeznová
02. 03. 2010
20
20
2311
Autor
Fairiella
Za oknem na mě zírá prázdná tvář
to jaro mlčky zimě sčítá
všechny její hříchy a
tma mi svírá dlaně
tolikrát tápající po slunci
temnota dlaně svírá
a v duši
je stále malá komnata
jež dveře nedovírá
20 názorů
nonamebeast
23. 03. 2010
však až zima bude
už docela pryč
jistě někdo najde
ke komůrce klíč... :-)) */
Barbar_Cohen
06. 03. 2010
Gerrhen: bylo to záměrné a napadlo mě, že to někomu nebude sedět, a vida, ten někdo jsi ty :) díky za zastavení (i ostatním) :-)
I když po třetím přečtení mi došlo, že je to možná umělecké opakování. Ale i kdyby to byl záměr, mě osobně to tam nesedí
Báseň se mi zdá z mého pohledu mírně prozaičtější, než bych čekal. Ve druhé strofe narušuje celkový dojem z básně opakování slova "dlaně". Po prvním přečtení je to jen něco, co zaseklo svůj drápek do mozku, až při druhém přečtení jsem zjistil, co za chybku na tom drápku visí. Ale poslední strofa je pro mě velice sympatická, tak proč nedat tip
přistřižená
03. 03. 2010blboun nejapný
02. 03. 2010
.. joo a všem moc děkuji za zastavení a vůbec! Hrůza, málem bych zapomněla poděkovat :-)
done Quijote, když já nevím, pojem smíšený verš je takový, že z něj mám smíšené pocity. Odkdy je smíšený? Když tam mám něco jako rým ke konci (svírá - nedovírá), ač to není rým zrovna geniální, nemůže to pak být celé v kategori smíšeného verše?