Co jsem prozradila korálu

Zvedl se vítr

a pět opuštěných psů

hledá místo pro svůj klid

maják bliká

jakoby se zbláznil

v troskách

na přídi

rybky pijí slzy

slanější než moře je

na břehu

otisk v písku

smyl se sám

a já...

roky počítám

hledám

možná dávno zapomenutou

myšlenku

je zde jen kousek

rajské zahrady

nad mou hlavou dotkli se motýli

jako by mi snad

chtěli říci

že po tom klišé se mi stýská ?

na opakující se otázky

I´am from Mars

odpovídám

a možná je to tak

mrak se usadil

v mé hlavě

a ona nemůže si vzpomenout

jaká z myšlenek

tenkrát hřála víc než slunce

které je tady dost velké

pro všechny

jen pro mne je ho málo