Definice kýče

Kýč jest ovocem sedlácké duše a postrádá myšlenkové přesahy.

díky Krytykovi za rozvinutí podnětné debaty a Fouckaultovi za velmi velmi duchaplné postřehy (pod něž se s radostí podepisuji), které myslím pronikají do podstaty věci mnohem hlouběji a důsledněji, nežli výše citované persony *

mne sa paci, ako o gyci pise Kundera v Nesnesitelne lehkosti byti Za všemi evropskými vírami, náboženskými a politickými, je první kapitola Genesis, z níž vyplývá, že svět byl stvořen správně, že bytí je dobré a že je tudíž správné se množit. Nazvěme tuto základní víru kate­gorický souhlas s bytím. Jestliže bylo ještě donedávna slovo hovno v knihách vytečkováno, nebylo to z morálních důvodů. Nechcete přece tvrdit, že hovno je nemorální! Nesouhlas s hov­nem je metafyzický. Chvíle defekování je každodenní dů­kaz nepřijatelnosti Stvoření. Buď anebo: buď je hovno přijatelné (a potom se nezamykejme na záchodě!) ane­bo jsme stvořeni-nepřijatelným způsobem. Z toho vyplývá, že estetickým ideálem kategorické­ho souhlasu s bytím je svět, v němž je hovno popřeno a všichni se chovají, jako by neexistovalo: Tento estetic­ký ideál se jmenuje kýč. Je to německé slovo, které se narodilo uprostřed sentimentálního devatenáctého století a rozšířilo pak do všech jazyků. Častým užíváním se však setřel jeho původní metafyzický význam. to jest: kýč je absolutní popření hovna; v doslovném i přeneseném slova smyslu: kýč vylučuje ze svého zorného úhlu vše, co je na lidské existenci esenciálně nepřijatelné. ............... Tam, kde mluví srdce, je neslušné, aby rozum něco namítal. V říši kýče vládne diktatura srdce Cit, který kýč vyvolá, musí být ovšem takový, aby ho mohlo sdílet velké množství. Kýč proto nemůže spočívat na nezvyklé situací, nýbrž na základních obrazech, které mají lidé vtlučeny do pamětí: nevděč­ná dcera, zanedbávaný otec, děti běžící po trávníku, zrazená vlast, vzpomínka na první lásku. Kýč vyvolá těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč. Bratrství všech lidí světa bude možno založit jen na kýči. ............... Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče. Říkám-li totalitního, znamená to; že všechno, co narušuje kýč, je vyřazeno ze života: každý projev individualismu (protože každé odlišení je plivanec vmetený do tváře usmívajícího se bratrství), každé pochybování (protože kdo začne pochybovat o maličkosti, skončí pochybou o životě jako takovém), ironie (protože v říší kýče je třeba brát všechno naprosto vážně), ale i matka, která opustila rodinu anebo muž,který dává přednost mužům před ženami a ohrožuje tak svaté heslo "milujte se a množte se". Z tohoto hlediska můžeme považovat tak zvaný gulag za jakousi hygienickou jámu, kam totalitní kýč hází odpadky.

GIVE QUICHE A CHANCE Začal bych masivní letákovou kampaní.

čau tohle sem dnes objevil na fejsbůůku, mělo by to jít otevřít, i pokud nemáš profil, je tam virtuální galerie kýče, s asi 500 obrázkama, fakt super http://www.facebook.com/virtualne.muzeum.gyca#!/photo.php?pid=406633&op=1&o=global&view=global&subj=202089439283&id=1817887861&fbid=1207807414825

Dyž čtu ty definice, tak si říkám, že vyrobit opravdu ořechovej kýč dá fušku.

Teď jsi nám to ovšem všem nandal, Norberte! :o)

Makoves: Avízo vracím v neporušeném obalu.

Makoves..jo pičoviny a ještě ptákoviny! na ty jsi zapomel!

No není špatné vysvětlit lidem co je to kýč, protože mnohdy označí dílo za kýč, jen proto, že si to myslí. Co je to vlastně kýč? Já sám to nevím. Kdo to ví?Kýč je to co někdo označí za kýč a my osttní mu prostě věříme, ovšem záleží na tom kdo ten kýč označí za kýč. Když to budu já, všichni řeknou, že jsem blbec a nerozumím tomu. Když to řekne známý a věhlasný kritik, je to kýč. I když to třeba kýč není. Já myslím, že kýč neexistuje, jsou jen dobrá díla, špatná díla a píčoviny.

Morgaine ..zdravi te Moorgaan :-)).. ...no protoze stromek se ma ohybat pokud je mlady, stareho psa uz novym kouskum nenaucis!

befel..., Tady jsem, tady:)

Pre zaujímavosť a na odľahčenie: http://www.gyc.sk/index.php

Katugiro: řekněme, že už ne, ale jak jsem měl podle Tebe k tomuto významu mezi všemi ostatními významy slova citlivost propána sám dojít? Nemůžu vědět, jak je to v citátu, vytrženém z kontextu postaveno, můžu jen domýšlet, a to je v tomhle případě zoufale málo.

obe dve definice jsou KÝČ sám... ...nesrozumitelne,substantivne neobohacujici a nejde o pravdiva sdeleni a tudiz selhavaji ve vypovedi ! ...kazdy kdo se pokousi a nebo pokusil definovat kyc - je ve sve podstate troufalec,ktery chce o sve pravde presvedcovat druhe, jelikoz kyc ma tolik podob a tolik nahledu z ruznych uhlu, ze shrnout ho do nejake definice je nemozne a neni to snad ani ucelne... ...poznat kyc je veci citu k prostredi, v kterem se v dany cas nachazime a vyhodnocujeme / sami pro sebe - ne pro vysvetleni druhych / zdali to ci ono je kycem a nebo ne !

pasingr: Ne, dle mého to pak kýč v pravém slova smyslu není. Jen lumpárna. Co mi v uvedených definicích chybí, je to, že kýč v prvé řadě zoufale touží kýčem nebýt.

Lyryku, poslední reakce na tvou spravedlivou zlobu, já se v historii mnohokrát pokoušel s tebou seriózně diskutovat, což by sis mohl/nemusel/nechceš pamatovat. A čas mě právě naučil, že je to zbůhdarma vynaložená energie. Mé reakce jsou založené na několikaleté zkušenosti. A ty máš svaté právo je ignorovat .) P.S. Pokud někomu neumíš ani oplatit pozdrav, jsi už (imho) skutečně zahořklý senior. over

Pro Zboru: "Ve vší úctě k panu Kulkovi, mám dojem, že občas přestřelí, třeba první bod mi připadá pochybný. Protože pokud to obrátíme: Témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj jsou kýč, vyjde nám, že nemalá část uměleckých děl, které jsou historií uznány jako trvalé jsou kýče. Můžeme začít Picassem a skončit Romainem Rollandem." Kulka zas takový ťunťa není,má to promyšlenější,musí platit všechny 3 body ZÁROVEŇ, tudíš Tvá námitka padá.... ***************

Milý Krytyku,to že sem prskneš 2 cizí definice ještě z Tebe neudělá osobnost a z Tvého příspěvku kvalitní příspěvek.Podle Tvého tlachání pod tím je zřejmé,že jediná Tvá převaha je věková-viz oslovení mládeži. Co tedy chybí? 1)Odpověď na otázku co je to kýč? K tomu je nejlepší nejen cizí definice,ale srovnání různých pojetí a vlastní názor,vlastní definice kýče 2)vůbec nechápeš rozdíl( jak vidno) mezi nekvalitou a kýčem ,kýč je specielní druh nekvality,tedy ne každá nekvalita je kýč 3)klišé není kýč 4)je nekvalita v umění škodlivá? 5)je kýč v umění škodlivý? 6)dá se proti kýči a nekvalitě bojovat? 7)má se proti nekvalitě a kýči bojovat? je to žádoucí? 8)jsme schopni konečného soudu o kvalitě a nekvalitě? 9)a až toto bych měl srovnané a vyřešené,pak bych vylezl na Písmák a poučoval,zatím je to komické zdraví neroušek.**********

Líbí se mi, že začínáš používat satiru, to dělá z tvých jinak bezchybných úvah trochu záživnější text.

To Pišta: "Autentický kýč prostě vědomě nevytvoříš, jelikož už tím, že ho jako kýč už dopředu vnímáš a přemýšlíš nad ním, chtě nechtě mu dáváš další rozměr." Takže když záměrně budu kreslit líbivé obrázky nebo psát líbivé říkánky, tak již to není kýč? Co když netvořím z vnitřní potřeby (jako většina písmáků), ale protože se chci zalíbit, tedy vědomě vytvářím kýč. Co potom, je to ještě kýč, když ho vytvářím záměrně?

Delahaye: s tebou nejsou hezké dny a ani bych žádný den s tebou mít nechtěl; nicméně nejde o žádné bezpečí, ale o to, že není důvod reagovat na zlomyslné špičkování a nesmyslně uspořádané myšlenky; prostě jenom rýpeš a názor nula;

Lyryku, mám pocit, že jsi pro jistotu nereagoval vůbec na nic z mého textu ... bezpečnější, že ? :-) Měj hezký den !

Delahaye: odpovědnost k životu na pozadí smrti; tedy jde o důstojnost; na ostatní osobní nesmysly nehodlám vůbec reagovat .)

heh :-) jsi mistr v demagogii, pane Zdeňku, ale to přeci všichni víme ... zbývá jen dodat, že spojení "odpovědný umělec" je horší než "odpovědný soudruh" znáš nějakého umělce, který je "odpovědný" ? komu ? čemu ? proč ? ta Tvá děsivá potřeba škatulkování .. neber to pejorativně, ale ze všech Tvých projevů vykukuje jak čertík z krabičky totalitářství až na půdu

Delahaye: odpovědnost je skutečně děsivá možnost přístupu k životu; tomu je třeba se vysmát .))

" .. Odpovědný umělec by se měl snažit o nápravu .. " no brrr .. to spojení mě děsí

VT Marvin: definici klišétěte najdeš v mém nejnovějším příspěvku -> viz manifest

pasingr: To nejde už z podstaty věci. Autentický kýč prostě vědomě nevytvoříš, jelikož už tím, že ho jako kýč už dopředu vnímáš a přemýšlíš nad ním, chtě nechtě mu dáváš další rozměr. Jinými slovy - sepsal jsem už spoustu blbostí, ale vždycky, když jsem se pokoušel sepsat blbost vědomě, nikdy tak krásně krystalicky blbá nebyla. Přemýšlením při tvorbě patrně zbavíš kýč určité... nevinnosti?

maartin: o žádnou univerzalitu nejde; je dobré číst občas třeba Batesona nebo nabízím pár citcí z přiměřeně podobného zdroje: …vnímám ztrátou intenzivnější komunikace s veřejností postižený a tím do sebe uzavřený svět uměleckého gheta, v němž je většina děl a myšlenek potravou úzkého okruhu již přejedených hermetiků. Vizuální dílo někdy i záměrně ztrácí svou vizualitu, ztrácí schopnost komunikace a i vůli k jakémukoli sdělení. Takzvané vstupy do veřejného prostoru působí často jako prázdná gesta či laciné žerty. Umělec si zde dost křečovitě nasazuje masku jakéhosi estrádního baviče, při čemž chce být jaksi ještě estrádnější než onen poctivý řemeslník. Navíc nám dává při tomto výletu neustále najevo, že ví o svém sestupu do kalných vod všednodenní reality a my jako diváci bychom si jeho dobrovolného poklesku měli extrémně považovat. Takový umělec prostě jen z veřejného prostoru přijímá to nejhorší a ještě to s jakousi povýšenou ironií akcentuje (přesto bylo to neonové srdce Jiřího Davida v podstatě hezké a ze zmíněného postupu se dá jistě vykročit pozitivním směrem. … …“splývavého umění” (tímto pojmem bych se trochu zjednodušeně odvážil označit celý soubor postojů, vycházejících z názoru, že umění by se mělo postupně rozpustit ve všednodenní realitě viz. Labyrint 11122). … Tvorba gheta je pak často korunována doprovodnými texty teoretiků a filosofů, o jejichž sdělnosti se snad už nedá diskutovat ani s jaderným fyzikem. Píšíce o krizi jazyka a významů, tvoří texty, které tento stav jen dokládají. … Na druhém břehu naproti ghetu stojí svět masově přijatého neumění. Tam, kde umělec uniká do gheta, nastupuje na jeho místo hyperkýčař. Nad definicí kýče se dá jistě sáhodlouze debatovat, tady už jde ale prostě jen o špatné, zmetkovité zboží, nad kterým nemá smysl se jakkoli zamýšlet (Kristián Kodet či Karel Gott budiž jeho nejviditelnějšími vlajkonoši.) Podstatnější je právě fakt, že hlavním viníkem je zde právě opravdový umělec, který svou pozici dobrovolně vyklidil. … Situace současného umění není na druhém pólu vůbec špatná má v historii doposud zřejmě nejbohatší výrazový slovník, největší svobodu, silné intelektuální zázemí a možnost nekonečných bizarních her se zřejmě dosud nejdokonalejším technickým vybavením. Může být přístupné, hravé, komunikativní, šíleně sarkastické i extrémně něžné jako dosud nikdy. Maximálně apelativní i hluboce intimní. Absolutně velkorysé i neuvěřitelně mikroskopicky pečlivé, totálně civilní i zářivě duchovní. … Odvolávat se na to, že “vkus mas” byl vždycky takový, je čirý alibismus. Odpovědný umělec by se měl snažit o nápravu a přitom se velmi dobře poučit o schématech kýče. Kýč totiž není jen bezcenný brak, ale i velmi cenná zpráva o lidské potřebě štěstí, dojemné svědectví o citovém hladu, o potřebě “dobrých zpráv” (viz posel K. Gott), o potřebě identifikovat se s bližním a zapomenout na své utrpení. (http://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=1191)

no, mě ten tvůj boj s "kýčem" připadá spíš jako vyhledávání a boj s třídním nepřítelem, pokus o hledání šablony, která lze nasadit na něco a někoho ve smyslu dobré/špatné, kvalitní/nekvalitní, umění/kýč... protože jsme o pár desítek roků dál než (třeba) Kulka a všechno včetně "poézie" je nekonečně složitější, rozmanitější a barevnější jak na straně autorské, tak čtenářské, všechno se mění jak časově, tak prostorově, prolíná a ovlivňuje s rychlostí, kterou nejsme s to vůbec zachytit; nechápu, jak se může dneska, v roce 2010, někdo ohánět univerzálním měřítkem a šablonou... bojovat proti "kýči" mi přijde jako popírat realitu a podceňovat a zjednodušovat jak složitou idividualitu tvůrce i příjemce dětinské, nedospělé a v podstatě kýčovité. Ale zůstaňme u Kulky a jeho tří vět: pokud o nich přemýšlíš (přes počáteční souhlas), opravdu ti tam něco nechybí? žádné otázky: jsou všeobecně považována (kým?) identifikovatelné (kým?) neobohacuje (koho?) emocionální náboj (pro koho?) Tyhle tři podmínky jsou výstižné, ale jen v úzce vymezeném kulturním prostředí, v úzce vymezené době, pro úzce vymezený okruh tvůrců i "přijímačů"... snad nechceš tvrdit, že estetický názor miliard lidí v tisících kulturních prostředích, za několik tisíc let, co se lidstvo zabývá uměním, se dá posuzovat jediným metrem?... Stačí si na pár týdnů vyjet jinam a mít vlastní oči a a aspoň minimální empatii, zkusit rozlišovat původní a odvozené ne ze svého hlediska, ale z hlediska toho, kdo vytváří... On na tohle i Kulka začal přicházet (vzpomínám na jeho novější práce, kde sám sebe problematizuje), ale v téhle knížce to ještě není

Komerce a kýč jsou nejspíš věci dvě, ne? "Nejde o pravdivé sdělení" nemusí platit o komerci... Mám dojem. coura: "možná, že si někteří lidé prostě nemohou dovolit odsoudit kýč, protože je to pro ně jediné dostupné vystoupení z reality, jako kdybych vedla debatu o hladovejch v Africe, které je potřeba krmit jedině bio, hlavně bez chemie a genetiky" ...zaujalo mne :D aleš-novák:"docela by mě zajímalo vysvětlení, jak zjistit hranici mezi čítankovou básní, např. "znám křišťálovou studánku...", a kýčem , např. "znám křišťálovou studánku". ...pobavilo :D

To Aleš Novák: Myslel jsem rubriku pro autory, kteří vědí, že píší kýč. Jen ti mají šanci být komerčně úspěšní. Neúmyslný kýč je nuda.

pasingr: rubriku? celý písmák je mu vyhrazen :o)

A co máte proti kýči. Vyhradil bych mu rubriku, je to rovnocenný literární útvar.

Zbora: chápej "citlivost" v tomhle kontextu jako schopnost rozlišovat. Pak ti na tom snad už nepřijde nic divného.

Kýč v literatuře: pro necitlivé poskytuje zástupné zážitky s daleko větší bezprostředností, než v jakou může doufat seriózní literatura. Kýč je stvořen pro necitlivé? Ten, komu se líbí kýč je necitlivý? Citlivost je podmíněna seriózností? Seriozní literatura je jen pro citlivé? Jen citliví jsou schopni vnímat seriózní literaturu? Necitliví jsou obecně oběťmi kýče? Ten, kdo je citlivý, čte pouze solidní literaturu?Já už nevim, jak jinak se Tě zeptat, proč si myslíš že v tomhhle citátu (možná vytrženém z kontextu) by citlivost neměla být nahrazena nějakým jiným výrazem, případně citát ve své zhovadilosti neměl být vypuštěn celý? Ten, komu se kýč dříve líbil a dnes už se propracoval k solidní literatuře se stal citlivým? Děti jsou necitlivé? Mně jde o to slovo citlivost, ale možná jen citát špatně chápu a Ty mi jej vyložíš ve správném světle.

Zboro, polopaticky: co to je za hovadinu?

Dobře, Katugiro, tak polopaticky: ten kdo neumí číst je méně citlivý?

Zbora: tu otázku na vztah citlivosti a inteligence nebo vzdělání nechápu, resp. nevím, proč se na ni v tomhle kontextu ptáš, o tom nebyla řeč. Tvoje teta může být, myslím, necitlivá ve smyslu schopnosti vnímat strukturovanost málo určitého :)

možná, že si někteří lidé prostě nemohou dovolit odsoudit kýč, protože je to pro ně jediné dostupné vystoupení z reality, jako kdybych vedla debatu o hladovejch v Africe, které je potřeba krmit jedině bio, hlavně bez chemie a genetiky

Díky, to mne obohatilo a pomohlo srovnat své představy s uznávanou normou. Je fakt, že to není příjemné - asi jsem z těchto hledisek párkrát pěkně uletěl.

bojovat proti kýči je jako bojovat proti realitě, přijde mi ten postoj nedospělým,- skutečný kritik to nepotřebuje mám dojem..

nebo se dá říct, že kýč je prostě jeden z výrazových prostředků, ne?

i já.... :)

podepisuju f.

kýč je součást jazyka.. dnes něco vyslovím bude to geniální myšlenka, za dva roky to bude klišé a za pět let to bude kýč, jazyk je řeka .. umění je nestálé a není vázáno na konkrétní materii, konkrétní verš, kus plátna, vše platí jen v kontextu a v daném tady a teď.. umění je to "chvění" v duši nad dílem nikoli konkrétní dílo.. proto i kýč způsobí-li chvění v něčí duši je na místě. Označení kýče je dobré leda proto aby oddělil rádoby intelektuály od prosťáčka, je to úroveň laťky mezi jazýčkem degustátora a traktoristy.. to co ale vyvolává jeich duších avantgardní umění nebo odrhovačka je !totéž! ... proto nemá smysl se zabývat kýčem.. Kýč slouží jen k tomu aby jsme se všichni (MY!) cítili lépe v tom smyslu že se nám něco nelíbí.. tím definovali svou laťku.. avantgarda potřebuje kýč a kýč potřebuje avantgardu jsou to dvojčata.. jak by řekl klasik.. kýč je falešné a umělé slůvko... :-)

Nejde totiž o to, že ona témata zobrazuje ale o způsob jakým to činí. Budeme rozebírat i další body? Už mlčim.

Ještě si vzpomínám, jak jsem nedávno viděl modrý popelník ve tvaru jezírka s ledním medvědem, na kterém mi maminka kdysi ukazovala co je kýč a který se mi moc líbil, prodávat v jedné umělecké galerii za bratru 6 000 Kč. Nikde tam nebyla cedulka - je to kýč, prodáváme to tak draho jako názornou ukázku kýče! Nedivme se pak, že lidé neumí kýč odhalit :o))

A už jen fakt, že pro definici kýče potřebuje Kulka (který se jím notabene celý život zabývá) 3 body a Vlček 4 ukazuje na skutečnost, že to asi nebude definovatelné tak jasně a jednoznačně.

Nad těmito dvěmi definicemi, které jako první vykouknou z guglu jsem několikrát dumal a přiznám se, že jejich plocha pro postihnutí kýče mi v nepřipadá plně dostatečná. A jak velmi přesně dokázal fouckault, dají se k nim (a je to žádoucí) doplňovat další a další body - až donekonečna. Ve vší úctě k panu Kulkovi, mám dojem, že občas přestřelí, třeba první bod mi připadá pochybný. Protože pokud to obrátíme: Témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj jsou kýč, vyjde nám, že nemalá část uměleckých děl, které jsou historií uznány jako trvalé jsou kýče. Můžeme začít Picassem a skončit Romainem Rollandem. Mně trošku připadá, že jsi tady v přímém rozporu s tím, co je tebou vyčítáno - hned to první, co jsi na netu našel jsi sem prostě prdnul :o) Katugiro: pro necitlivé poskytuje zástupné zážitky s daleko větší bezprostředností, než v jakou může doufat seriózní literatura. Citlivost má něco společného se vzděláním nebo samotnou inteligencí? Je i má teta necitlivá, když slzí nad telenovelou a zvětšenina jí nechává chladnou?

jenom pro doplnění ještě z rozhovoru s Kulkou v RR 7-8/2000: "obliba kýče je přirozenou vývojovou fází" "kýč jako takový nikdy nic nezpochybňuje, žádné otázky neklade" a k bodu 2 - "instantní srozumitelnost" k bodu 3 - "stvrzení toho, co si všichni myslí" a pak ještě od C. Greenberga, to už nevím, kde bylo (o kýči v literatuře): "...pro necitlivé poskytuje zástupné zážitky s daleko větší bezprostředností, než v jakou může doufat seriózní literatura."

Jedna z teorií, kterou zastává i můj profesor filosofie Otakar A. Funda (a samozřejmě mě k ní "zmanipuloval" parchant jeden)tvrdí, že Descart doslovně nenapsal - Cogito, ergo sum, nýbrž - Dubito, ergo cogito, ergo sum...Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem, což poměrně dost mění náhled na celou jeho filosofii, ovšem já tomu nemůžu rozumět, jsem mladý a zmanipulovaný... o teorii kýče toho byly popsány celé knihy, tvá teorie je nejobjevnější asi ve tvrzení, že se literární teorie neobjevuje na hlavní straně serveru...

Otázka: Je kýč uměním? Většina je nepřítelem kýče, ale ve 21 století je uměním vše. Dalo by se říci, že moderní umění, pro mnohé naprosto nesmyslné, nelogické, je kýč, už jen proto jak se chová a obléká.

btw: nechceš tomu dát nějakou kategorii, která se ukazuje na hlavní straně?

líbí se mi to i s tím dovětkem od Fouckaulta přesto žádám o tu toleranci, kterou zmiňuješ, když se mi (nebo jiným) zrovna bude chtít napsat si jen tak pro radost nějaký ten kýč můžeš je nanejvýš uvědomit, co to je kýč - jestli to budou chtít slyšet, ale nemůžeš změnit lidi, dokud oni sami změnu nechtějí ... jo, ještě jim tu myšlenku s tou změnou můžeš nenápadně podsunout - ale to už je manipulace

milý Krytyku, docela by mě zajímalo vysvětlení, jak zjistit hranici mezi čítankovou básní, např. "znám křišťálovou studánku...", a kýčem , např. "znám křišťálovou studánku". Je opravdu náš vzdělávací systém tak zkostnatělý, že musí používat pro děti jiná měřítka kýče než pro dospělé?

Krucifix, právě jsem zjistila, že píšu kýč, co s tím jenom udělám. Budu muset asi volit témata, o kterých nic nevím a která mě nezajímají, abych se citově odpoutala od textu.

fouckault: tu časovost podepisuji, ono to z výše řečeného sice vyplývá, ale v tomto případě je explicitní dořečenost na místě, díky

trochu zde chybí to jak je kýč poplatný kontextu, ten samý verš v jednom prostředí je kýčem a v jiném nikoli. Stokrát opakovaný geniální verš se stane kýčem, cesta ke kýči vede časem a dobou konzumace díla.. čím dále je nám dílo v čase tím snadněji sládne.. to co včera měla v ruce avantgarda dnes žmoulají periferní rozmělňovači klišé.. často jde o tutéž materii, rozhoduje tedy poloha v čase a sociální aktuálnost výpovědi ..

Doporučuji k četbě knihu Spisovatelům a čtenářům od Schopenhauera, kde se píše v podobných intencích, byť slovo kýč není ani jednou použito... PS: Dal bych spíše do úvah, přesto (nebo právě proto) tip. PS2: Všiměte si toho, že obrat: "přesto, nebo právě proto", je klasický kýč!!!

už je to tu zas...