Ve vybledlých obrysech krajiny zpívá...

Letí nad řekou

a s nimi sluneční paprsky

dole je stín..

strom se probudil posledními květy

jakoby chtěl vyhrát nad časem

a ona..

projíždí krajinou

co byla kdysi rájem barev

a teď schází ji prameny

francouzka

s hedvábným květem ve vlasech

v kupé vyřazené první třídy

podobna stromu

co se nechce vzdát..

nesplněné sny rozfoukává vítr

oknem do vybledlé krajiny

Komu budou patřit

její zahrady?

z kterého jezera

budou téci prameny?

ještě se bojí..

než zastaví se vlak

Žalně rozehrávají se myšlenky

mění se v takty písně

a ona rozvoní se

v barvě granátového jablka

znova zrozeného