příbuzná

den se běží schovat do noci

po jeho patách zbývá nad kopci

v mracích rozvířený prach

a ona  sotva probuzená

už zase cítí strach

přimknutá k  bramborové nati

ještě odpočívá   zatím

na hrudi stálou připomínku smrti

na patře  včerejšího medu chuť

zná zvláštní kouty noci

a vědomě je míjí 

už dávno  netěší ji

pro osamění  pocit

později usazená za skly

v záplavě lákavého světla

hloupá    ještě víc se deptá

poslouchá zvnitřku zjihlé hlasy

než zpátky na pole se vrátí

vnoří se k ránu do ponura

jen sama sebe bude trápit

jak bílá vrána  noční můra