Tohle se těžko komentuje - to je vnitřní pocit a to do značné míry oprávněný. Každé téma chce specifický přístup a také formu. Nejde cokoli narazit na stejné kopyto - to nedělá ani švec. Nejtěžší je definovat si sám v sobě pojem poezie. Já jsem si to zjednodušeně vyložil jako pohled na věci všední nevšedníma očima - zkratkou, pohledem zevnitř, alegorií. Pomohli tady mnozí a někteří to ani nevědí. Nejvíce wedle vazy, značně a2a2a, Pišta Hufnágl, Print, waldekke a řada dalších, kteří mi sice do tvorby přímo nezasáhli, ale vzal jsem si z jejich tvorby vzory - některé věci, které jsem považoval za správné. Podle této básně soudím, že také hledáš cestu... ty už na ní jsi - snad jen malá zdokonalení.