Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

zrazená

01. 12. 2010

2659

Autor

Marcela.K.

,, jo, teď si to umím představit - ale když lidem nedáš nějak ten návod, tak ji nepochopí stejně, jako já na začátku" H.

zrazená vlastní krví

cedí tu svoji

pro nic

ztracená

v množství slov

hledá pravdu (?)

neustojí

neusedí

leží

ve lži

zrazená svými

čeká

až se otevřou dveře

a vejde Naděje

********************************************************************

,,Ona vůbec nemluví,“ kývla bradou směrem k protějšímu lůžku.

,,Má poruchu řeči. Mluví, ale špatně, nezná všechna slova....Až někoho přivezou dáme vám ho sem, ať si můžete povídat.“Ještě se otočila ve dveřích:,,Je to tu dlouhý, že?“ Bylo slyšet hrkání vozíku s léky. Vzdalovalo se chodbou stejně, jako kroky sestřičky.

Ležela a dívala se do stropu. Vnučka jí nabízela , že přinese nějaké časopisy, ale odmítla je. Špatně vidí i přes silná skla brýlí se jí písmenka rozmazávají.Vlastně si ty brýle může klidně sundat. Strop zůstane bílý i když ho uvidí rozmazaně.

Oběd.

,,Zkusíme se posadit s nohama dolů?“

,,Ano, jen…levá ruka mi nefunguje. Už tři roky to je, sestřičko.“

,,To nevadí, jste pravák, že? Levou vypodložíme, abyste se nekácela. Podívejte, jak hezky sedíte. Zkusite se najíst sama?“

,,Ano, to zvládnu. Doma jím také sama.“

,,Tak já zatím pomůžu paní Nováčkové.“

Dívala se na ni, jak krmí nemluvící sousedku.

,,Jste tu tak hodné sestřičky. To když jsem ležela jinde, tam nebyly.“

,,Kdepak jste ležela?“

,,Já nevím, krček jsem měla zlomený, ale tam nebyly hodný.“

,,Na chirurgii?“

,,Asi tam.“

,,Víte, dceru bolí záda, už mě nezvládá. Já teď nějak přestala chodit…až se rozchodím, vezme si mě zase domů.“

,,Tak jezte, ať vám to nevystydne.“ Nevěděla co jiného odpovědět.

Tu historku o dceři, kterou bolí záda už slyšela potřetí.Poprvé od vnučky, která babičku do nemocnice přivezla, podruhé od druhé vnučky,která ji přišla navštívit…pokaždé se musela kousnout do jazyku, aby na to – maminka nemůže - neodpověděla otázkou :,,A co vy, mladá paní? Vy byste mamince nemohla s babičkou pomoci?“

Znala ten scénář. Pravidelně se opakoval a za odsloužená léta už viděla tolik stejných příběhů. …slyšela tolik kdyby a neboj – vrátíš se až…

Obzvlášť smutná byla ta představení v předvánočním čase.

Odpoledne se zastavila u lůžka na dvojce:,,Ani televizi tu nemáte, že… je to dlouhý…jakpak jste si krátila čas doma?“

,,Já, šla vždycky ven, na lavičku jsem si sedla, někdo si přisedl a tak jsme pohovořili a ono to uběhlo.“

,,No, teď už byste na lavičku nemohla, je zima.“

,,To ne, to bylo ještě v září. Teď už ne. Víte u nás je masopust, tak naši dnes nepřijdou. Zeť zabíjí prasata….“

,,No, pane jo, tak to se mají dobře. To by vám měli přinést jitrnici místo toho tvrdého sýru, co budete mít k večeři…“

Chtěli jste příběh - tady je a konec zatím nemá.

19 názorů

8hanka

02. 01. 2012

Československá literární komunita

zrazená

Autor

19 názorů

Sdílení