Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAsi dostanu pětku
09. 12. 2010
18
15
2987
Autor
Marcela.K.
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=266806
Zazvonil zvonek. Skončila velká přestávka. Bylo deset hodin dopoledne.
Ve dveřích se objevil matikář a dívky se pomalu zvedaly k pozdravu.
Dnes píšou čtvrtletní písemku a papíry v rukou učitele potvrzovaly, že nezapomněl, co jim minulou hodinu slíbil.
Nebála se. S matikou neměla problém a učitel se jí už několikrát ptal, proč šla zrovna na zdravotku, proč si nevybrala jinou školu. Vlastně ji ani nenapadlo, že na tuto školu se hlásí většinou ta děvčata, kterým nejde právě matika. Bavilo ji , když matikář už nemohl vydržet, jak spolužačka nemůže přijít na správný postup výpočtu u tabule a vyvolával ji slovy:,,Pechando, prosímtě, pojď to dopočítat, nebo ji zabiju.“
Dívala se po holkách, jak ještě rychle schovávají taháky. Seděla v první lavici a taháky? Při matice je nepotřebovala a při jiných předmětech by se zase styděla, kdyby je u ní našli.
A B… rozdělil je na skupiny, aby nemohly opisovat od sousedky.
Napsal zadání na tabuli a sedl si za katedru.
Podívala se na tabuli, pak na list papíru před sebou. Podepsala se do pravého rohu nahoru.
Začala číst slovní úlohu, ale nemohla se soustředit. Vůbec příkladu nerozuměla. Nechápala co čte. Text jí nedával žádný smysl, dokonce nerozuměla ani jednotlivým slovům.
Chvíli seděla, snažila se uklidnit, ale v hlavě měla prázdno. Čas ubíhal a ona před sebou měla stále jen prázdný arch papíru. Opřela si hlavu do dlaní a rozplakala se. Po tváři ji potichu stékaly slzy a některé
sklouzly mezi prsty až dolů na bílý papír.
Před osmi měsíci si babička, matka jejího otce, zlomila nohu v krčku. Ležela v nemocnici a jen díky tomu, že v té nemocnici pracovala její snacha, tam mohla ležet tak dlouho.
Chodívaly tam za ní, se starší sestrou, na návštěvy.
Babička ji asi neměla moc ráda. Vlastně ji vůbec neoslovovala a když o ní mluvila, používala výraz „ta druhá“. Zuzku oslovovala jménem, její jméno možná ani neznala. Byla to přísná, vážná paní, která se neuměla smát. Vlastně z ní jako dítě mívala podivný strach.
,,Babička je mrtvá,“vracela se jí stále stejná myšlenka po celou dobu, kdy seděla nad prázdným papírem.
,,Babička umřela.“
Nevěděla kdo jí to říká, proč jí to říká, ale věděla, že to je pravda.
Na konci hodiny odevzdávala prázdný list. Matikář se na ni podíval s údivem. Když uviděl její červené oči, kývl jen hlavou a nechal ji odejít ze třídy.
Byla středa a domů se ze školy vracela až v pátek. Bydlela na privátě.
Spěchala od vlaku nejkratší cestou. Když uviděla maminku, jak jí jde naproti s tetou, obě v černém, zpomalila.
,,Nechtěla jsem ti to volat, věděla jsem, že přijedeš domů. Babička ve středu zemřela.“
,,Já vím,“ odpověděla.
,,Jak to můžeš vědět? Od koho?“
,,Mami, já nevím, od koho, ale vím to. Psali jsme písemku z matiky. Asi dostanu pětku, ale já se nedokázala vůbec soustředit. Nedokázala jsem vypočítat ani jeden příklad. Jen jsem seděla, koukala na ten prázdnej papír a něco mi pořád říkalo, že babička umřela, že je mrtvá. Bylo to po desáté hodině.“
,,Cože? !“ Matka se s údivem podívala na tetu:,,Babička zemřela ve středu dopoledne právě v deset hodin! Byla jsem u ní.“
Zaklepala na dveře sborovny.
Podala svému učiteli matematiky smuteční oznámení.
,,Babička mi zemřela, ve středu…“
Chytil ji za předloktí:,,Myslel jsem si, že se něco stalo. Pětku jsem ti nedal. Věděl jsem, že se něco muselo stát…upřímnou soustrast.“
Díval se jí dlouho do očí a možná držel její ruku ve své o něco déle, než by měl…ale to už je jiný příběh.
15 názorů
Marcela.K.
01. 02. 2021.
su veci medzi nebom a zemou, ktore sa proste stanu, ci verime alebo nie...ked som bola dieta, pribuzni casto hovorievali o poslednej rozlucke mrtveho, ako dal vediet, ze odchadza...
mama tiez spominala, ze otec sa bol s nou rozlucit, je tomu 17 rokov...
napisane ako vzdy velmi presvedcivo a putavo *****
Marcela.K.
24. 01. 2012
Až mě mrazí v zádech... Jenom ten skoro idylický konec s naznačeným pokračováním tenhle dojem trochu ruší.
Dobře napsané, ale nepřekvapivé, pokud někdo nevěřícně kroutí hlavou. Nejde, tedy nemusí jít o nějaké fantassy. Tyto situace nastavají a nejsou až tak vyjímečné.
***
Mrazivý příběh o netušených souvislostech. Kdo nevěří, že se to opravdu událo, snad namítne, že je to napsáno jen na efekt. Vzhledem k tomu, že pravdivosti té události věřím a že vté povídce shledávám i další myšlenkové roviny, dávám tip.