Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pokrytec

05. 02. 2011
28
40
3253
Autor
brackenridge

Odbočovala jsem na McLeod Trail a přemejšlela o povídce, kterou jsem chtěla napsat. Měla bejt o hrozně pokryteckým chlapovi, se kterým to špatně dopadne. Ne že by teda jako přímo umřel, to zase ne.

Postříkala jsem přední sklo kapalinou a nechala stěrače srajdu přelíznout. Sníh tál jako blázen a náklaďáky stříkaly bláto do všech světovejch stran. Na červené jsem vytáhla iPhone a chvíli si četla pár řádků o různejch pokrytcích. Chlap v černým Volvu vedle na mě divně čuměl. Asi se mu nelíbilo, že nekoukám na cestu. Ale policajt to teda asi nebyl, tak jsem předstírala, jakože nevidím, že mě vidí, a civěla dál do internetu. Jo, virtuální svět je takovej můj kámoš: Od tý doby, co jsem osiřela, nemám se moc koho zeptat na nějakej směr života, a tak si plachtím jen tak, bez direktiv. Ale k tomu osiření. Já vím, že to zní celkem tragicky, ale už je to pěknou řádku let a krom toho, moji rodiče byli už dost starý a nemocný. To, že mi jejich přítomnost dost chybí, mi nablble došlo až o pár let později. Volvák mi pohrozil prstem a zakroutil hlavou jako jako že nenene žádný textování při řízení motorovýho vozidla.

Hned jsem si jeho vizáž vypůjčila do Pokrytce a začala uvažovat o tom, jak se vlastně pokrytcem stal. Možná ho zpracovala manželka, která na něj řvala a on neměl sílu se hádat? Hned jsem si ji představila: Tlustá, ve zmačkaným kostýmku, něco jako Minnie z práce. Akorát ne tak sympatická, protože Minnie mám ráda. Jakože dost. A to ne nějak lesbicky. Imponuje mi. V mý povídce ale vůbec sympatická nebyla. Pokrytcovi nadávala a ponižovala ho, a on se naučil lhát, aby si usnadnil život. Já lžu taky. Občas.

Chudák pokrytec. Začalo by mi ho bejt trochu líto.

 ***

Zastavila jsem v Tim Hortons. Z práce jsem zdrhla o hodinu dřív, takže žádný spěchání. Mohla jsem si klidně jezdit po všech čertech a ještě u toho přemejšlet o volovinách.

„Large double double and a honey dip, please.“

Ženská, co mi podávala kafe a koblihu, měla na hlavě síťku, a vypadala v ní dost blbě. Zajímalo by mě, jestli to věděla taky. Je to povrchní? Já teda jsem tak trochu povrchní, ale zase nejsem pokrytec. Aspoň jsem si to teda myslela.

„Oh...So sorry!“

Ten nešika! Zakopnul a polil mě kakaem. Sakra! Moje béžová bunda nasákla obsah hnědožlutého kelímku jako houba ShamWow. Chlap začal zděšeně tahat ubrousky ze zásobníku na stole. Pak docela dojemně poklekl , aby bundu očistil.

„Promiňte...Já jsem takový nemehlo...“

„To nevadí,“ zalhala jsem.

Se ví, že mi to vadilo, ale snažila jsem se bejt zdvořilá. Vypadal zoufale, s těma ubrouskama, na kolenou. Teď by klidně mohl vytáhnout z kapsy prsten a požádat mě o ruku, zakřenila jsem se nad jeho poklekem. Asi se mi ten chlap líbil, nebo co. Na bundu se vykašlu.

„Můžu vám zaplatit čistírnu?“

„Ne, to je dobrý. Já to doma vyperu sama.“

„Ale já... Mě to opravdu mrzí...“

„Tak mě třeba můžete...“

Naškrábala jsem na kousek suchého ubrousku svoje telefonní číslo.

„Máte pravdu. Vlastně bych si zasloužila steak. Jako odškodné.“

Usmála jsem se na něj. Měl naprosto objektivně krásně posazený oči. Sympaťák.

 

*** 

Doma jsem do MACu naťukala strašně špatnou povídku. Čtyři dějový linie mi v příběhu nadělaly děsnej zmatek, vůbec se to nedalo číst. Pokrytce jsem totálně oddělala. Z jeho starý se vyklubal stereotyp. V polovině mě psaní přestalo bavit. Seřadila jsem slovníky v dubový knihovně podle velikosti, tahle činnost mě vždycky dokázala uklidnit.

Proč nevolá? Jak dlouho mám čekat? Přece se z něj neposeru.

Slunce zapadalo ve strašně kýčovitým bleděmodře-růžovým oparu. Ledové krystalky odrážely paprsky tak zuřivě, že se celá scéna rozsvítila jako nějaká bláznivá disko koule. Polkla jsem. Proč vidím pořád ve všem kýč? Proč musím všechno ironizovat? Příroda je krásná, její kopie bezcenný. A ten chlap mě zaujal. Mrzelo mě, že nevolá. Vůbec mi to nebylo u prdele, jak jsem se snažila sama sobě nakecat.

Sedla jsem znovu k počítači a založila novej dokument. Tahle povídka mě začala bavit hned od prvního slova. Byla o chlapovi, kterej v Tim Hortons schválně polejval ženský kakaem a zval je na večeře. Jenže pak už jim nikdy nezavolal. On o ně totiž nestál. Potřeboval si jen dokázat, že na to furt ještě má. 


40 názorů

DavidPetrik
30. 01. 2012
Dát tip
Nejspise jsem mel cist od prvni povidky. Na druhou stranu jsem objevil proboreni ctvrte zdi az na konec, coz byla jaksi dodatecna pointa. Navrhnul bych, aby prvni povidka byla tou posledni. Tim se vzajemne propojene pribehy ve stylu Rashomon korunuji. Texty jsou napsane svizne, je videt, ze to umis. Nejvice se mi stale libi Onanista, protoze ma pointu, pri ktere jsem se opravdu zasmal. At se Ti dari.

lenkak
14. 02. 2011
Dát tip
Začínám teda od začátku a už se mi nedostává slov. BAVÍ, MOC BAVÍ!!! Těším se na další...

Prosecký
07. 02. 2011
Dát tip
Jak si dokázal, že na to má? neměl by raději dát vizitku jim?

Prosecký
07. 02. 2011
Dát tip
Jak si dokázal, že na to má? neměl by raději dát vizitku jim?

Prosecký
07. 02. 2011
Dát tip
Máš obrovskou výhodu exotických reálií i postav. Těžko se potom posuzuje literární obsah. Toto se mi třeba líbí. Obávám se však, že patrnou část tvých tipařů zaujala právě tvá světovost. T*

heh, četl jsem to tedy v opačném pořadí, takže už jsem věděl, proč nezavolal... Abych řekl pravdu, tohle mi připadá trochu prázné, jako vyprávění rozmazlené paničky, jen aby se něco říkalo. Ale jako předehra k další povídce to docela pasuje :o)

;-) depa...

Janina6
06. 02. 2011
Dát tip
No, já taky ne :-) Né že zpychneš!

Sebastiana
06. 02. 2011
Dát tip
Dobrý.Jó chlapy na kolenou, to já miluju.

jezis diky, ste moc hodni...TO SEM FAKT NECEKALA...;-)

médea
06. 02. 2011
Dát tip
jo a ještě jednou jo*

Janina6
06. 02. 2011
Dát tip
Já už tě sice ze zásady nečtu, ale tohle se ti fakt povedlo :-)

sveřep
06. 02. 2011
Dát tip
paráda

Lepší a lepší. Hlavně neustrnout.

Lan
06. 02. 2011
Dát tip
Brack, dokážeš skvěle vykreslit atmosféru. S lehkostí a vnímavostí. Nejsi jen ledajaký písmák! Máš skutečný nesporný talent. Tvoje povídky vidím jak vnímavou kamerou snímané scény života, života, který je mi sice vzdálený (ne vzdáleností), ale je pro mě nesmírně zábavné, ale i poučné, sledovat ho.

Honzyk
06. 02. 2011
Dát tip
....moc dobry....kecu netreba...**

StvN
06. 02. 2011
Dát tip
Mas tam par hezkych momentu, nebo spis postrehu. Bohuzel to fakt vypada jako povidka o pokrytci, ktery chtel past o pokrytcich. Jak spravne v zaveru podotykas, neumis se zbavit toho, abys ve vsem nevidela jen to hnusny, pak si z toho jakoze delas legraci, jako ze jsi nad veci, ale nakonec to je spise dost krecovity usmev. Kazdopadne povidky o tom, jak nekdo chtel napsat povidku, jsou bezne, takze az se preneses pres tohle obdobi a polizis se do toho psani svedomite, tak se mozna dockame nejake povidky konecne. Budu ti drzet palce.

Fabet Anal
06. 02. 2011
Dát tip
Uvedené dílo se mi líbilo. A dokonce vím proč. Ale neřeknu. Akorát poznámku pro Evičku Adamojc - povídka se před 22 hodinou číst nedá. Obsahuje slova, která jsou ve smyslu vyjádření Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve smyslu zákona 231/2001 vulgarismy.

jeee diky, to ste me moc potesili

sharik
06. 02. 2011
Dát tip
po tom, co mě pár tvejch posledních děl trochu zklamalo, musim říct, že tohle se ti vážně povedlo! T

Stařec_007
05. 02. 2011
Dát tip
Super! :-)

Dave Lister
05. 02. 2011
Dát tip
Jo, tuhle možu..a téma být či nebýt povrchní, to bude asi nějaká synchronicita zaseee :-)))T

Není ale ona stala na cervene ;-)

baaba
05. 02. 2011
Dát tip
...fajn se četla :)

Adamova Eva
05. 02. 2011
Dát tip
jooo, skoro katolická škola :O))) dá se to číst i před dvaadvacátou hodinou )))))))))))

renegátka
05. 02. 2011
Dát tip
Tudy vede cesta z města, tohle se mi opravdu líbí.*

jen jednou tam byla srajda (vime kdo ji propagoval), jednou poseru a jednou prdel. takze uplne katolicka skola,ze? ;-DDD dekuji!

Adamova Eva
05. 02. 2011
Dát tip
sice na brack hoooodně slušný, ale líbí a mooooc :O)*

dekuji...

Slunce zapadalo ve strašně kýčovitým bleděmodře-růžovým oparu. Ledové krystalky odrážely paprsky tak zuřivě, že se celá scéna rozsvítila jako nějaká bláznivá disko koule. Polkla jsem. Proč vidím pořád ve všem kýč? Proč musím všechno ironizovat? ..NEMÁ CHYBU!

je diky sepot, to mam radost ů=D

..sakryš..brack..tak ta je dobrá..dobrá..dobrá!!!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru