KRISS

„Týno, jak to že ještě nespíš?“ rozčílil  se tatínek. Přešel přes pokoj a sedl si na kraj postele své dcery. Chvíli na něj hleděla. Ten pohled znal. „Copak je?“ usmál se na dceru a pohladil ji po vlasech. „Víš tati, babička mi dovolila prohlížet starý fotky a já –“ zarazila se. „No copak je Kristýnko, můžeš se mne zeptat na co chceš“ povzbuzoval svou dceru muž. Holčička vytáhla z podpolštáře starou fotku a podala mu ji. Dlouze se na ni zadíval. Na obrázku byla skupina mladých smějících se lidí a v popředí byl on, téměř plnoletý, a držel kolem pasu mladou dívku s hnědými dlouhými vlasy. „Kdo to je?“ ukázala Týna prstem na dívku. Muž se usmál. „To je tvoje tetička.“ Holčička vypadala překvapeně. Měla přece tetu Katku a tetu Jiřinu, ale ani jedna z nich se nepodobala dívce na fotografii. Obě byly blonďaté a modrooké, kdežto tato dívka měla krásné hnědé oči plné touhy po životě. „Moje teta?“ podívala se tátovi do oči a překvapila ji jejich podobnost s těmi té dívky. „Ano holčičko, tvoje teta Kriss. Víš, Kriss je –,“ zarazil se. „Víš, Kriss byla moje sestra,“ oči mu posmutněly. Kristýnka nechápala, „jak to byla tvoje sestra? Co se s ní stalo?,“ vyzvídala Kristýnka. V očích měl slzy, Týna ho takhle ještě neviděla. Popadla ho za roztřesenou ruku, v které držel fotografii, „ budeš mi o ni vyprávět? Tatí prosím, prosím vyprávěj,“ žadonila holčička. „No tak dobře,“ uklidnil se trochu. „Na té fotce jsme s přáteli u Vltavy. Jeli jsme na raftech Vltavu, od Soumarského mostu až do Českých Budějovic. Kriss milovala vodu a já vlastně taky. Moje sestra byla skvělá, byla zasněná a na svět koukala jiným krásným způsobem. Víš, ona ho dokázala poskládat do veršů s takovou lehkostí… Viděla na všem něco dobrého, pořád se smála a každému dodávala energii a radost. Byl to poklad. Víš tam u Vltavy jsme celé večery prozpívali u ohně, ona uměla skvěle zpívat a v noci jsme s přáteli spali pod širákem.“ Holčička ho zarazila, „tati co je to širák?“ Vytrhl se ze svého vzpomínání, „spát pod širákem znamená spát pod nebem, beze stanu, bez ničeho, jen ve spacáku nebo jen s celtou. Nevěřila bys kolik je vidět v noci hvězd. Nikdy jsem si nezapamatoval ani jedno souhvězdí, ale Kriss, ta věděla o hvězdách vše. Celé noci na ně upřeně zasněně hleděla.“ „A tatínku, to jste se venku nebáli? Já bych se venku v noci bála,“ přiznala se Týna a trochu se začervenala. „To já sám taky, ale bylo nás tam hodně a navíc jsme byli v kempech nebo na loukách a tam strašidla ani zlí lidé nejsou. Zato je tam hodně přírody a tu jsme s Kriss měli rádi. A taky ten nezapomenutelný pocit ležení v trávě. Představ si to – ležet v trávě a pozorovat nebe, pozorovat plynoucí mraky, pozorovat letící ptáky, sluníčko… Kriss toužila mít křídla, toužila umět létat toužila být volná jako pták. Vždy nám vyprávěla o té volnosti, o letu nad mořem, byly to skvělé příběhy, ona byla vážně umělec.“ Zasněně hleděl na fotografii náhle se mu vybavovaly další a další vzpomínky z mládí i dětství. Všechny je dcerce vyprávěl. Jak si Kriss zlomila nohu, když skočila z okna půdy s papírovými křídly, jak se spálila při pečení, jak společně hledali vodníka a málem se utopili, jak … Kriss byla skvělá, ale byla i trdlo a jen při málo věcech si neublížila. „Tatí a co se tedy s Kriss stalo?“ Zeptala se nakonec Týna. „Kriss dostala křídla. Tolik toužila pomáhat a chránit druhé, tolik toužila létat, až se jí přání splnilo. Stala se Andělem.“ Muž vstal s postele, „pojď rychle k oknu,“ pomáhal dcerce z postele, „podívej se,  jak ji znám, určitě tam sedí někde mezi hvězdami a směje se na nás!“