Macecho, krásné, nakoukni prosím ke mě, během krátké chvíle tam něco dám...myslím že vím, o čem mluvíš, jen u nás do dopúadlo "relativně" líp, ale už to není ten bretříček...:-((
Žije ve vzpomínkách. A bude žít, dokud si ho lidé budou pamatovat.
Johann, vďaka za pekné slová.
Osud býva niekedy krutý, mnohokrát hovoríme: " prečo? ". Prečo práve ON/ONA, resp. ONI - prečo nie niekto INÍ koho nepoznáme tak dobré ako práve ten...koho milujeme. Tieto otázky sú vždy ťažké a hlavne keď ich spojíme s výčitkami - keby som bol urobil to, alebo ono, keby som býval možno v tom čase na inom mieste...poznáme to každí, lebo každí z nás stratil niekoho koho miloval. Dôležité je však to že nezabúdame...lebo len vtedy žije ten koho sme milovali stále s nami. V síce v inej forme, ale spokojný. Bez bolestí a útrap...a to je to dôležité. Za to že si nezabudla ! V práve tejto chvíli kedy spomíname na svojich blízkych na otcov/matky ...na zomrelých vrstovníkov, deti, rodičov, starých rodičov a súrodencov...za aktuálnosť, za prejavenie vlastného človečenstva - krehkého a ľudského s vlastnými problémami a bolesťami...dávam tip.
Kukučínka, vďaka.
Jarmilko, bohužel, už nic jiného dělat nemůžeme.
Robinie, není to jen dušičkovým časem, mám ten smutek v srdci stále.
Agnesko, děkuji a doufám, že je tomu tak.
Alegno,je to smutné a vzpomínka je již to jediné, co pro něj i další dva bratry mohu udělat.
ano, je to smutné, ale krásně na něj vzpomínáš
Ano, smutný dušičkový čas plný vzpomínek...
Co zbývá jen, než vzpomínat a na hrob kytičku dát?
T*
všem děkuji za krásná slova útěchy. Moc mi to pomohlo. Vím, že v každé rodině je dosti bolesti pro každého a je velkou pomocí, pokud nás přátelé podrží vlídným slovem.
je to hodně smutné Aničko, soucítím s tebou
u nas to bolo naopak, brat bol o jedenast rokov starsi, chodila som cez prazdniny opatrovat jeho deti... uz tu nie je 16 rokov, cakal na operaciu srdca, zomrel v maji a o mesiac nato mu prisla pozvanka na operaciu:(
Neskoro...
Soucítím... z naší početné rodiny zbyl mi už jen jeden bráška a rozsvícené svíčky... */
Přinesla jsi mu kytičku veršů, ať stuha naděje volně vlaje mezi světy a spojí je nekončící láskou.
***
To jsou rány nezhojitelné a mně je to taky moc líto. On žije aspoň ve tvém srdci a ve vzpomínkách. A kdopak ví - třeba se jednou, v tom světě za mlhou, zase setkáte.*
Těch mladých životů je mi obzvlášť líto. A obecně, ty ztráty blízkých, i když je to dávno, to nosíme v hlavě už napořád. Určitě je dobře, že se nás ty vzpomínky drží a můžeme si je tak připomínat. A nejen na dušičky. Hezký den.
srozumeni, děkuji za hezká slova. Nějak nemohu spát, tak vzpomínám. Vlastně to mám v hlavě stále, i když je to tak dávno. Měla jsem tři bratry, zemřeli všichni. Ale, tento, Jeníček, byl tak mladý. Bylo mu 32 let, když se zabil ve svém novém automobilu.
To mě vzalo za srdíčko, takhle hned po ránu.Ach ty ztráty nejbližších. Taky jsem o nich nedávno někde psala.... Moc hezky napsané...***