Smutné čtení, máte obě těžký úděl, přeji hodně síly.T*
Sarah, děkuji moc. Já ho také chápu a o tomhle jsem se s ním nedohadovala. Ale to je jedno. Prostě děkuji a vítám Tě u sebe, asi poprvé.
Přečetla jsem si a musím se přiznat, že jsem se ještě jednou musela vrátit a přečíst si napodruhé. Teprve až poté jsem se více zorientovala v textu. Proto také chápu kritiku "StvN". Jinak téma hodně citlivé, to vtáhne snad každého.............tip*
Ano, již opracdu stačí. Díky.
Aha, uz asi chapu, jak jsi to myslela. Mozna stacilo rict jen diky.
Já jsem TOBĚ chtěla něco dovysvětlit. A zajímavě si to teď vytrhl z kontextu, podsunul jsi mi, že kritika od blbouna mi připadá nejlepší...Já jsem napsala, že jen správně pochopil, o co mi asi tak při tom psaní šlo. Zdálo se mi dost výstižné to jeho ,,telefonní hovor-můj pláč".Ale žádným způsobem jsem nezpochybnila, že mi Ty radíš fundovaně, jak správně psát, aby to mělo hlavu a patu, čeho se vyvarovat a co dělat jinak. Ale nedá mi to, abych si neodpustila poznámku o tom, že jsem si myslela, že kritici jsou od toho, aby nám ledacos vysvětlili a aby nám tak trošku pomohli, jak se zdokonalovat v psaní, pakliže o to jevíme zájem. Ale je pravda, že z dialogu s Tebou mám poněkud prazvláštní pocit a utvrzuje mě to jen v tom, že vzhledem k tomu, že neaspiruju na žádnou literární cenu, budu si i nadále psát své příběhy pro lidi, které si je rádi přečtou, třeba i zkritizujou, ale nebudu z toho nebudu muset mít blbý úpocit, že jsem se o někoho něco prosila a on mi to dal pak sežrat. Já se fakt dohadovat ani neumím a ani nechci.
Ja jsem to dovysvetlil a tys me odkazala na blbouna, jehoz kritika ti prijde nejlepsi, coz povazuji za vysmech me snaze. Pro dobrotu na zebrotu.
Tak já nevěděla, že nesmím k tomu, co mi píšeš, nic napsat. Já respektuju vše, co mi píšeš, ani se s tebou nedohaduji.A určitě se nad tím zamyslím. Jen jsem chtěla třeba také něco dovysvětlit. Myslím, že už Tě tedy nebudu obtěžovat žádostí o cokoliv, nějak mi Tvá ironická poznámka na závěr přišla trochu zbytečná.To nějak nechápu. Tak se měj hezky a i tak díky.
Az me priste budes zadat o nazor na tvoje psani, napis mi prosim taky jaky nazor by se ti libil.
Asi to nech už plavat, začíná to být nějak čím dál tím víc zamotané. Myslím, že nejlépe to asi vystihl blboun, co jsem chtěla napsat, a snad i napsala.Tak se jukni na jeho kritiku. Měj hezký den.
Mozna proto, ze jsem chlap, tak mam snadno zmatek, jak se zacne mluvit v jednu chvili o vice postavach. Ale o to nic.
Nepochybuji, ze kolikrat vzdalenejsi pratele jsou blizsi, tys to ale podala trochu jinak. A ja hodnotim text a to, co v textu vidim. Nehodnotim nic mimo text, takze skuecnost ze nekde jinde neco nejak funguje tady neni dulezita. Dulezite je to, co ty napises.
Pointu jsi postavila na tomhle:
,,Já jsem Jitce málem ublížila...
To jsem ja pochopil jako duvod telefonatu a jako zasadni udalost, takze kdyz jsem se pozdeji dozvedel, ze:
jsem jí asi udělala modřinu na paži, jak jsem ji silně držela
Tak to je pro me opravdu malickost. Ja to beru tak, jak jsi to napsala, ne tak jak jsi to asi myslela. Proto to na me dela takovy dojem, jaky jsem napsal. Co se dotyka divneho chovani autistky, tak jsem pochopil, ze mela ruzna obdobi, a tedy nekdy bylo lepe a jindy hure, z toho jsem usoudil, ze ty excesy byly sice neprijemne, ale ne necekane. Jedine, co mi dava smysl a co jsi i ty tak podala, je to ublizeni. Takze ted nevim. Co jsi teda vlastne chtela napsat?
Stivne děkuji. Už jsem ani nečekala, že budeš psát, už mám kritiku od Janiny...Ale o to víc děkuji za čas, který si mi věnoval. Už vím, že to je divné. Ale o tom zmatku v těch postavách píšeš zatím první. To nevadí. I tak to celé beru.
K druhé poznámce-1)Znám dost lidí, kteří mi říkali, že mají přátele daleko, málo se s nimi vidí a přesto jsou jim bližší, než jen známí, které potkávají každý den. 2) Co hrozného se stalo...maličkost...když se její dospělá dcera, byť vypadající postiženě, začne svlékat na veřejnosti, pomočovat se naschvál, vytrhávat si vlasy a bouchat mámu...a ta jí poprvé v životě měla chuť ublížit aby to zarazila....
Tak možná jsem spoustu z toho příběhu napsala dost nesrozumitelně, ale tohle to asi není, si myslím. Ale i tak děkuji. Moc si cením kritiky, třeba mě to někam aspoň trošku posune.
Oprava: informace, ktere nevedou k pointe, omezit
Jinak po prectene diskusi dodam. Je jedno, pro koho pises a co se stalo pred tim. Ma to byt napsano tak, aby to ctenare okamzite vtahlo v jakemkoliv bode a aby byl schopen cist a nezadrhavat. To je pro me idealni text a kdyz si otevres nahodne nejakou peknou knihu, tak uvidis, ze mam pravdu. Kolikrat se v knihkupectvi zactes od prostredka a ni nevis jak.
Na pocatku me zdrzel zmatek v postavach. Priznam se, ze me vzdycky rozhodi, kdyz se najednou mluvi o vice postavach a jeste k tomu jsou stejne postavy oznaceny jednou jmenem a podruhe rodinnymi vztahem. Hlavni postave vola hanka, ktera hovori o jitce a z druheo pokoje se ozyva chlapecek. Neni jasne, ze jitka je dcera hanky, to je receno az pozdeji. Trvalo mi nejakou chvili nez jsem se zorientoval. Cetl jsem ten usek snad petkrat. Doporucil bych lepe nacasovat uvedeni postav a uvest je tak, aby bylo jasne kdo je kdo a jaky maji k sobe vztah. Plus mi treba prijde, ze ten adoptivni chlapecek je informace navic. Zastavam spis ten pohled, ze informace, ktere vedou k pointe, omezit na minimum. Otstane je to kratka proza. Neni nutne to vetvit.
Druha poznamka. Nedoslo mi, co se stalo tak hrozneho, respektive proc je to, co se stalo, tak desive a proc je jindy tak pohodova hanka rozhozena takovou malickosti, ktera nesedi k jeji povaze, jak je popsana v uvodu a proc to telefonuje nekomu s kym se vida jednou za rok. Chapu, ze to tak asi ve skutecosti bylo, chci jen rict, ze mi to prijde nejasne. Povidka ma byt primocara a motivace postav jasne.
Lukáši,a vlastně i Zdendo, děkuji za vynaložený čas na obsáhlou kritiku. Budu se snažit, aby mi z toho něco uvízlo a něco si z toho vzala. Vlastně mám aspoň srovnání i od mých stálých čitatelů a nečitatelů. To vlastně zaznělo i v mé odpovědi Janině, že mám nějakou představu, pro koho to píšu, v hlavě, a neumím se pak od toho úplně odprostit a psát jako pro někoho, kdo mě čte úplně poporvé. Mám možná pak pocit, že znalé čitatele bych mohla nudit. To jen krom jiného. No a přiznám se, že s tou osnovou, to už si mi psal...Já většinou píšu tak, že si sednu před to sklo (výraz grafoman sedící u skla mě velmi pobavil) a mám třeba nějaký zážitek nebo pocit, o kterém začnu psát, ale většinou až při tom psaní samotném si teprv ujasňuji, o čem to vlastně bude. Asi je to divné, já vím. Tak příště o tom zkusím víc přemýšlet dopředu. Tak hezkou neděli vám přeji.
Alegno,dekuji za zastavení.
myslím, že Juno to vystihl, tahle Tvoje vyprávění jsou velmi silná
blboune, děkuji.
Hani, Tobě také děkuji za hvězdičky.
Janina6...ke komentu:
miniatura je postavená dobře.Nechce čtenáři předkládat detailnost nějakého příběhu o autismu,
adopci a konkrétních reakcích okolí.(vysvětlovat)
Je to jen o zazvoní telefon & rozplakala jsem se.
Zbytek je na čtenáři.
Vědomosti o dané problematice jsou potřebné.
/na to je odborná literatura,neb osobní zkušenost/
S poslední třetinou "komu" souhlas,
jen kompozici neměnit.
gabi, díky.
Janino, díky za kritiku. Nechám to uležet a zkusím to nějak předělat a dodělat. Já mám možná problém s tím, že si jakoby představuji, kdo to bude číst. Většinou lidi, kteří už mé předešlé příběhy četli. A pak mám potřebu autismus sice zmínit, ale jen jako na okraj, ,,vždyť už přeci vše vědí"...Např. A ta kvapnost toho mého vyprávění je způsobena určitou autenticitou toho konkrétního zážitku-hovoru. No, to nejsou výmluvy, jen si to musím tedy nějak srovnat. Pokusím se na tom tedy ještě zapracovat a kdyžtak Ti pak někdy pošlu avizo....Díky.
Vampirelorde, děkuji.
Silné a smutné......adopce a ještě autismus....mám normální vlastní a jsem z něj často do ústavu...
Námět je zajímavý, málokdo z nás si dokáže představit život s takto postiženými dětmi. Dojem mi bohužel kazí způsob vyprávění. Zdá se mi, že toho chceš říct hodně naráz, na velmi malé ploše textu, takže se snažíš čtenáře informovat o vztazích vypravěčky a kamarádky, o tom, jaké to bylo dřív, jaké je to teď, o kamarádčině rodině, o vypravěččině rodině, o příznacích autismu... jenže pořád to ještě vlastně není příběh, je to jakoby jen začátek příběhu. Tam, kde se zápletka teprve začíná rozvíjet, ty už vyprávění ukončíš. To je, myslím si, hlavní kámen úrazu. Čtenář si řekne, no, to je smutné, ale vlastně se vůbec "nedostal" do textu, neprožívá s postavami děj, protožes mu nedala příležitost.
Navíc všechno je to nadvakrát zprostředkované vyprávění. I vypravěčka zná celou situaci jen po telefonu, což čtenáře do děje vtáhne ještě o to méně. Mnohem působivější by mi připadalo, kdybys třeba vzala jako výchozí situaci nějaké osobní setkání, při kterém by se ukázalo, jak se teď Jitka chová a jak to Hanku deptá... ze zdánlivé idylky by se vyklubalo malé soukromé peklo. Čtenář by byl víc "při tom".
Po jazykové stránce bych tě ráda upozornila na nadměrné užívání osobních zájmen ("MI v hlavě ,,naběhl“ MŮJ profesionální přístup, který na chvilku upozadil MÉ mateřské emoce", nebo "I mě MŮJ syn..." - z kontextu je jasné, čí syn. Podobně pozor na příliš mnoho příslovcí - "třeba jen jednou za rok, ale přeci jen..." - tohle všechno jsou taková ta vycpávková slůvka nadměrně zatěžující text. Občas opakuješ stejné slovo víckrát blízko sebe, třeba ,,Nejdřív začala být Jitka... a začalo zase... pak se začala... a začíná se chovat..." To jsou ale věci, které má smysl "pilovat" až u zhruba hotové povídky, tady by to asi chtělo změnit celou kompozici.
Jo, myslím, že tam by se to hodilo víc :-)
Marcelo díky. Tak tentokrát že by to byla miniatura prozaická? Často mám problém tu kategorii trefit.
Nevím, jestli bych toto označila za povídku, ale vím o čem píšeš.
Vybíráme si občas lidi, kteří nám mohou pomoci tím, že "vědí"...přeju Ti to přátelství, to, že se s Hankou máte navzájem, že si nasloucháte, že můžete zvednout telefon a víte o sobě. Je to dar.
Juno, díky. Já myslím, nebo spíš doufám, že to dopovězené je. Nekonečný příběh.
Není co závidět. Je moc dobré, mít v někom oporu*
sharik díky. A vítej, asi poprvé, u mě.
Romane díky za tolik hvězdiček.
Děkuji Ti Zdendo, pozorný čtenáři. Opraveno. Já to většinou lidem píšu do zpráv....
Písmák