výborný hi-fi duní věčností

můj předek se jmenoval Michal Gallo

a byl to Maďar co žil kousek za hranicí v Srbsku

makal na velkostatku jako koňák

byl dost velikej a nosil špičatý boty

z uniformy jen vršek 

a místo rajtek levisky z pytloviny

a pečlivě holou hlavu

který dominoval ištvánskej knír blonďatej 

co z něj trčel jak rozevřený křídla vlašťovek

a měl drsný ústa a pracky co uměly chytnout 

maníka pod krkem 

zadek ženy

otěže kdejakýho Bucifala

a dcera hospodáře se do něj zabouchla naprosto nepatřičně

a on do ní..

dělali to za hradbou koní v pustě devatenáctýho století -

museli vzít roha nazpět do Uher

vyměnila blahobyt za bohémský nomádství 

a útěk

koukáme s babičkou na ten prastarej dagerotyp 

Gallo vzpřímenej hrdej

Ona s rukou na jeho rameni

krásná makedonská žena v prostých šatech

a před nima houf dětí /kluci bosí/ 

"tohle je taky chlapec"

upozorňuje mě babička na tintivé stvoření v dívčích šatech

neboť je to její otec..  smějeme se

/ale moc prdel to asi není nosit hadry po sestře

než starší brácha vyroste ze svejch/

děda nás vzrušeně pozoruje z křesla 

už úplně hluchej

a ona se nakloní k jeho očím a maďarsky mu to vysvětlí

s přehnanou mimikou úst 

a děda s úsměvem pokyvuje a otevírá dalšího lahváče kterýho nemůže 

a nalévá mi..

babička se zeptá co já jestli mám holku práci a tak

a já ji příšerně zalžu protože je toho na ní moc

a já nemám žádný dobrý zprávy

život prostě bolí jako prase 

nedávám to babi bejby

a snění a azurový lži je přesně to pravý a nutný umění

ať žije Klam! sebe i jiných

kolik už spasil duší před uschnutím 

před okoráním prací a jednotvárným životem

jednotvárnou píčou..

mezi výbuchy pláče

mezi výbuchy smíchu

v jednotvárným domě na zasněný půdě

"kvůli dědovi jsme museli udělat sprchovej kout 

z vany už by nevylez" řekne babička a rozbrečí se 

ale jen na vteřinku..

tahle malá bytost je silná jako Attila

a vidí mi přímo do mojí zkurvený duše

ale neřekne nic..

a hulí dvě krabky Marsek denně 

s dědou jsou spolu od šestnácti 

její jedinej muž

zapálí si

a odněkud vytahuje velikánský Philipsi 

"vem si je, to měl dědeček k televizi" řekne

nasazuju si sluchátka po hluchém předkovi

výborný hi-fi duní věčností ...

potom dopíjím pivo a odcházím

líbám dědu na čelo 

opírá do mě svoje dobrý oči

a já musím myslet na smrt

babička mě doprovodí ke dveřím a vrazí mi dvoukilo do ruky

vrazím jí dvě pusy na tvář --

to bylo jediný co jsem tehdy 

měl