meziluní

nov

vyřezat z ebenu rukojeť
do bělma očí
vzít tě

slonovou kost

až v nebe
bez loktů
... i když potemnělé

vstříc mrakům co
stáhnou hrdlo
všem ukřičeným

ačkoli nevidím

cítím tě

víc, než kdy jindy

***

první čtvrť

noc
nenasytná konkubína
rve mi tě od prsou
vlci a hyeny
seběhli se na hostinu

dávám jim po kouscích
ze živého

dobře vím
že pravidelně dorůstám

***

úplněk

v celé té záři
nejde spát

vlkodlak ve mně
loví na asfaltovém nebi

dráhy hvězd

cesty naznačené

co na tom
že po nich možná
nikdo nevykročí

***

poslední čtvrť

tím vším jsi pronikl
už dávno
nezbylo srpku
nezbylo úžiny

kterou bys neprosil
jako sítem
svá ledabylá chtění

napořád
budu ti
napůl plna
napůl odvrácena

nádoba s dvojím dnem