Chlapeček

Náš chlapeček je cool. Jmenuje se Honzík. Má partu s ostatními chlapečky – Blažkem a Čermákem, kteří jsou taky cool. Nosí stejné náramky, aby se poznali a dělají spolu různé cool věci. Když mi bylo 11 jako jim, tak k tomu, abyste byli cool, stačilo mít punčocháče oblíknuté správným švem dopředu.

Chlapečci se oslovují příjmeními, ještě nemají mobily,  ani nepoužívají maily. Máme jít za kamarádem o pár bloků dál. Přestavuji si jak Honzík zvoní dole a říká do domovního telefonu: „brý den, šel by Blažek dolů a ukázal nám morče?“

Opakujeme si prvouku. Pak jde ke sporáku, nadzvedne pokličku a hlásí: „dneska bude k večeři hlíza...“

Chlapeček oznámil, že na polední pauzu přivede  Čermáka s Blažkem a možná i někoho z konkurenční party od Dominika. Prý by bylo dobré, aby nikdo nebyl v pyžamu, bylo uklizeno a Blažek s Čermákem by uvítali drobné pohoštění. „Taky mi neříkejte Honzíku a už vůbec ne Prdelko.  Ne, v kostýmu Spidermana tu taky prosím neseď.“ Už je velkej!

Odpoledne telefonoval chlapeček Blažek. Prý volá z tatínkova mobilu a máme vyřídit Honzíkovi, že konečně vykopal diamanty... Některé vzkazy 11 letých chlapečků hravě konkurují legendárnímu "Ivánku, kamaráde".

V pátek jsem byl s chlapečkem na tréninku badmintonu. Trenér mi nabídl, abych dělal pomocného trenéra. Prý hlavně proto, že mám vlastní raketu a tepláky. Cítím se poctěn.

V pondělí jsem  u Honzíka ve škole. U dveří mě odchytává jeho třídní a chválí ho. „Co ti chtěla? Víš, jak budu dělat toho pomocného trenéra badmintonu? Tak tvoje třídní dostala nápad, že bych tu mohl dělat pomocného učitele.“ Chvíli na mě kouká a pak říká: „ty a učit? Leda, že bys ukazoval deváťačkám, jak má vypadat dospělej pindík!“ O mých didaktických schopnostech tedy není pochyb...

Chlapeček má samé jedničky. Dostal za vysvědčení masku Darth Vadera a světelný meč. Jenže meč Obiwan Kenobiho šel zapnout, ale ne vypnout. Prodavačka přinesla ještě meč Anakina Skywalkera. Ten taky nešel vypnout. Klasická scéna - stojíme u kasy proti sobě s prodavačkou a se světelnými meči, které neonově září a dělají tiše: „wrum wrum.“ A chlapeček v masce Dartha Vadera šťastné hlasitě dýchá jako na respirátoru. Úplně nej happy je, když zaplatím a hrdelním hlasem mu oznamuju: „I am your Father.“

V bufetu o náš světelný meč zakopává důchodkyně a rozlévá si kafe. Ne náhodou je světelný meč nejnebezpečnější zbraň ve vesmíru.

„Váš Honzík neměl nůžky na výtvarnou výchovu.“

„Je to rebel, paní učitelko!“

Jdu pro chlapečka do školy. Venku je zima a prší, tak mu zkouším přes čepici narvat kapuci. Marně. A chlapeček říká: „maminka mi z té čepice nejdřív vyndává rukavice...“

Nad čím přemýšlíš, tatínku?"

"Jestli mám jít nakoupit dneska nebo až zítra".

"Víš, co by řekla Mary Jane Watsonova Spidermanovi v takové chvilce, tati??

„Netuším.“

„Běž do toho, tygře!"

Čeká v samoobsluze, až se nakoupí. Sedí na  krabici v zelenině a čte si knížku. Přibíhá k němu starší paní o holi, objímá ho a vykřikuje: „to dítě si čte!“ Trochu ho to děsí. Příště si bude chtít vzít na nákupy iPad.

Jedeme na dovolenou. Ve frontě před bezpečnostní kontrolou na letišti jsem zahlédl spolužačku Martinu. Před mnoha mými kily jsem s ní tančil na věnečku. Nepoznala mě. Říkám to manželce a ta prý, že furt měním vizáž jako terorista. Říkám, aby nepoužívala slovo terorista při bezpečnostní prohlídce jinak se dočkám prohlídky rektální. Žena je naštvaná. Prý si může říkat co chce a natruc volá: „terorista, terorista, teroristááá!!!“ Ve stejnou chvíli, kdy naše rodina upoutala pozornost, prohazuje chlapeček hopíka mezi sekuriťakama a má radost kolik z nich se po hopíkovi vrhlo... Začátek dovolené a spousta soucitných pohledů.

„V bazénu došlo k drobné dětské nehodě, prosím opusťte jej!“ (francouzské hlášení). Anglicky: „Listen everybody, shit is in the pool, get out off the water now!“ Po těchto hlášeních zůstávají v bazénu už jen zmateně se rozhlížející Poláci... Odolný národ!

Chlapeček se někdy po půlnoci probouzí a vzpomíná si, že nechal v hotelovém lobby krýt na iPad, když si s ostatními chlapečky sdělovali názory na hru Mine Craft. Asi po 3/4 hodině, kdy už hošíka hledá téměř celý hotel, objevuje se  mokrý a zablácený u dveří pokoje. Když vyzvídáme, co se stalo, tak říká, že zabloudil a pak se plížil za strážným venku a byla tam kaluž. „Ale bylo to v pořádku. Strážný byl klidný!“

Zpátky doma koukáme s chlapečkem na Harryho Pottera a vězně z Azkabanu. Chlapeček komentuje: „mně není divný, že si úplně na konci vezme Hermionu Ron. Ten Harry pořád bojuje a tak se vlastně o ní stará hlavně Ron.“  Drobné pozorování, které mi v životě trvalo  hodně dlouho.

Předčítá své francouzské babičce Deník malého poseroutky a naše  babi  chce vysvětlit, co to znamená "holky jsou smraďošky".  Odmítá jí to číst s tím, že tam jsou i další sprostá slova jako „pitomec“. Ještě nedávno četla babi jemu. Vysvětlovala mu, co je to trojúhelník a „čtverečník. Taky chce vědět, jestli Lomikar byla značka českých automobilů, jestli měl Bivoj bratry Monovoje a Trivoje nebo jestli je výraz „kakabus" alternativou  pro fekální vozidlo. Jsme rodina hloubavých intelektuálů.

Vysvětluji  Honzíkovi prapodivný český idiom: „nedělej Zagorku“. V jeho podání tato fráze zní: „prosím, nedělej paní Zagorovou.“

Kouká se na slovenskou pohádku. Ptám se ho: "naučil ses aspoň něco slovensky? Ano, tatínku - upchatý nos a december..."

Je u nás  návštěvě můj první šéf, profesor Jaroslav M. Vždy jsem z něj měl posvátnou hrůzu díky jeho obří postavě i všem akademickým funkcím. Říkám Honzíkovi, ať se jde představit. Odkládá tužku a jde za profesorem. Ten mu podává mohutnou tlapu a říká: "já jsem nějakej Jarda". A Honzík: "Ahoj Jardo, já jsem nějakej Honza", a jde si dál kreslit, jakoby se nechumelilo.

"Už vím, jak se boxuje, tatínku. Teďˇ to vysvětlovali v pořadu Sexy čtyřicítka. Paní tam měla figurínu, která byla jako její manžel. Jen u toho pořád říkala větu, které jsem nerozuměl: to máš za to, že pícháš tu štětku!" 

Když byl menší: "Tatínku, vyšla nová Mateřídouška.  To je hustý, co?!"

Jdu pro chlapečka do školy.

„Jak bylo?“

„Hm...“

„Nějaký známky?“

 „Jo.“

„Úkoly máte?“

 „Hm...“

„Co jste měli k obědu?“

„Už nevím...“

 „Hele, ty seš tak unavenej puberťák, že ti budu hýbat rukama, co?“

„Klidně...“

Stojím za ním a mávám s ním jako s loutkou. Kolem jde pěkná blonďatá čtvrťačka s culíkama. Podávám ji jeho ruku a říkám: „dobrý den slečno, já jsem Honza.“ Holčička zrudne a zakoktá, že je Jana. Chlapeček se najednou probere z letargie, taky je rudej a volá, že za to můžu já, směje se a bije mě. Jana se taky směje a běží pryč. Říkám, že ještě zamávám jeho rukama na holky přes cestu a zavoláme: „nazdar tlusťošky!“

„ Čočkovkůůůůů jsme měli!!!!“