Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚčet uzdravuje
Autor
Květoň Zahájský
„Jen si vzpomeňte na dovolenou třeba v Řecku. Všem je nám tam dobře, jejich jídla milujeme a po zbytek roku se nám po nich stýská,“ nechal se nedávno slyšet svérázný kuchař a restauratér Pohlreich v rozhovoru pro server Idnes.cz.
Popravdě, při vzpomínce na dovolenou v Řecku se mi ze všeho nejméně stýská po jídle. Polévky z pytlíku, játrové paštiky a Trenčiansky párok s fazuľou se jednomu brzy přejí, a ten kousek pravé řecké pizzy, nebo tradiční helénská palačinka z kiosku na pláži (obé za cenu opulentní hostiny o několika chodech v naší hospodě) o kvalitách středomořské kuchyně nikoho nepřesvědčí.
Hrůza na mne však padne, vzpomenu li na poslední večeři. Tedy nikoli Poslední večeři Páně, nýbrž mé paní. Konkrétně šlo o rizoto. Jakousi shodou okolností se do rýže připletl vzorek horniny z Hanoje, a kdo myslíte, že si na něm ulomil kus sedmičky vpravo dole? Stát se obětí komplotu či spiknutí není jistě nic veselého, ale být obětí shody okolností, je hrozná věc. Cestou z Řecka do domoviny jsem mohl požívat pouze tekutou stravu, pročež při plavbě trajektem vzala za své lahev Metaxy pro tchána a za jízdy autobusem významná část likéru Ouzo, na který se těšila tchýně. Ani nevím, kdo doma vybalil kufry a uložil mě do postele.
Ráno jsem měl pocit, že jsem se probudil znovu na lodi. Zákeřné pohyby podlahy jsem vyrovnával s bravurou varietního umělce a pídil se po medikamentech, jež by zaplašily škubavou bolest v odulé tváři. Nejvíc mě však překvapilo, jak dobře umím imitovat hlas Miroslava Moravce. Ještě teď slyším, jak mým hrdlem promluvil Fantomas: „Dost bylo hrdinství, jdu k zubaři!“
„Ke komu chodíš?“ ozvala se z koupelny žena.
„Jak chodím?“ podivil jsem se. „Naposledy jsem byl na prohlídce ještě se školou.“
„Tak to si budeš muset nějakého vybrat. V nemocnici už se zeptáš, kdo je dobrej. Nezapomeň si kartičku pojišťovny a třicet korun.“
„Bože, třicet korun? Co dneska nechtějí za plombu,“ pomyslel jsem si cestou.
Nejsem si jistý, zda bylo nejmoudřejší vybrat si zubního lékaře podle toho, že měl zcela prázdnou čekárnu. Neodradilo mě ani, že se jmenoval Kovář. Když jsem po chvíli zjistil, že při práci dělá čest svému jménu, ne však profesi stomatologa, bylo už pozdě.
„Tak vás bolí zub? To mi tu říká každý. A jak vás to bolí?“ vyzvídal lékař.
„Jak sviňa, pane doktore!“
„Aha, tak jinak. Je to bolest tupá a trvající, nebo ostrá a někam vystřeluje?“
„Vystřeluje a trefuje se! Do celé čelisti!“
„No, otok je to pěkný,“ pravil téměř závistivě, „tam bude zánět. Tak se u nás posaďte.“
Křeslo určitě pamatovalo ještě prvorepublikovou soukromou ordinaci, odkud bylo znárodněno a po čase opět zprivatizováno. Nad ním čněla zubní vrtačka „třetí generace“, tedy rovněž po dědečkovi. Stejně omšelé byly i další nástroje a přístroje, zdravotní sestru nevyjímaje.
„Teď si na vás trošku posvítím,“ špásoval dentista. „Sestro, připravte rentgen!“
Roentgenův přístroj byl naštěstí moderní elektrický, nikoliv na petrolej, jak jsem se původně obával. Když se doktorovi zdálo, že jsem dostatečně osvícen, vycpal mi ústní dutinu gázou a pustil se do vrtání. Nevím, co by na mém místě pronesl Mirek Dušín, ale já jsem zaječel slovo, které pro jeho vysoký stupeň expresivity nebudu uvádět. Pak už následovala jen pestrá sekvence citoslovcí a částic až do okamžiku, kdy hrot vrtačky narazil na nerv. Změněná intonace mého hlasu, konkrétně vysokofrekvenční jekot, který přiměl k činnosti i zaprášený fax na psacím stole, napověděla lékaři, že je vhodné nějak zareagovat.
„Klidně řvěte, já jsem zvyklý,“ pronesl konejšivě, nacpal mi do chřtánu pravou ruku a listem z lupenkové pilky mi začal brousit kořenové kanálky. Doktor zřejmě v mládí sloužil u dělostřelectva, protože jeho práh zvukové bolesti byl hodně za hranicemi běžného smrtelníka.
„Aha, aha… Pulpu z korunkové i kořenové části jsme hezky odstranili, ale z kanálků nám hnis neteče. Tak tady to není,“ pronesl zklamaně. „Zkusíme to jinde. Sestro, skalpel!“
„Huh-haoe-um, hau-hmue-uá!“ pokusil jsem se o protest.
„Nebojte, uděláme jenom malou dírku do otoku dásně, vyčistíme a zavedeme drén.“
„A oeaae yh eo ehohehe!“
„Pak už zbývá jedině extrakce,“ blýskl se opět neobvyklou schopností zubařů porozumět významu verbálně asketických vět a začal mi řezat čelist na kusy. Očekával jsem, že ranhojič na závěr ještě nasadí pijavice a pouštění žilou, ale tyto trumfy naštěstí ponechal v rukávu.
„No vidíte, ani to nebolelo,“ sušil mi doktor slzy odsávačkou slin, zatímco druhou rukou zbavoval má ústa chomáčů zkrvavené vaty. „Tak mě napadá – my jsme zapomněli píchnout lokální anestetikum, že? Pán je hrdina!“
„Já bych řekl, že spíš idiot,“ odtušil jsem směrem k vrásčité zubní instrumentářce, která mi už vypisovala itinerář dalších návštěv. Ta se na mě usmála a takovým tím chlácholivým hlasem, typickým pro staré dámy, pravila: „A ještě dostanete recept na antibiotika, léky proti zánětu, léky proti bolesti a účet.“
Skoro jsem se těšil, že až budu z ordinace odcházet, pohladí mě po hlavě a dá mi obrázek. Účet byl však za všechny obrázky. Nejsem nikterak lakotný, jsem jen trošku investičně zdrženlivý, ale při pohledu na celkovou sumu jsem se orosil, a to se běžně nerosím. Očistil jsem si brýle, promnul si oči, ale to číslo tam bylo pořád. Tak trochu se podobalo státnímu rozpočtu nějaké menší středoafrické republiky. Bolest zubu se najednou kamsi vytratila. Inu - lékař léčí, účet uzdravuje.
49 názorů
Aru, zdá se, že jsme vtomto ohledu zajedno. Já mám takovou tezi, že pokud ještě můžu dojít k lékaři po vlastních, je to zbytečná cesta.
nejlepší je nikam nechodit, pustit si žilou můžů sám a pijavice si taky v rybníku najdu sám :D
jako dítě odkojené stálenemocemi jsem si k doktorům vypěstoval jistou drobnou averzi a má nejkratší vzdálenost k jakýmkoli doktorům (zubaře nevýjímaje) se rovná vzdálenosti, kterou vykoná řidič busu když mě veze z/do práce
Jó, to mi připomnělo časy, kdy jsem kloktal rum, kouřil permanentně cigarety a mlátil hlavou o zeď. Přečetl jsem to rychle, abych něco nechyt. Moje drahá zubařka se zlatýma rukama, jak já ji chválím. Mám jednu pevnou a jednu snímací protézu a od jisté doby chodím pravidelně na kontroly. Vrtání do protézy nebolí.
Květoň Zahájský
10. 02. 2017Návykové čtení? Není větší pochvaly.
Bylo mi ctí poutavě poztrácet čas v řádcích Tvé tvorby.
Vzhledem k jeho průměrné ceně bych pobyla ještě déle, ale jsem již ve značném zadlužení. Návykové čtení. :)
Jaroslav Popelínský
03. 04. 2016ha, pravda, ještě nejsem zcela pevně rozhodnut...
Květoň Zahájský
03. 04. 2016Jaroslave, pokud hodnotíš kladně, jsem potěšen.
Jaroslav Popelínský
02. 04. 2016výborně napsaný, hodnotím
Zdravím všechny romantické duše!
Na operačním sále promluvil primář: Sestro, já jsem říkal vyholit, a né vyhulit!!!
Jinak jsi kadet a já ji připadám jako dilatant...***
Květoň Zahájský
28. 10. 2014Emizate, jsem moc rád, že ses zastavil, a ještě víc, že ses bavil.
Ano, je pravda, že naši cestovatelé už by si dnes nemuseli v zahraničí hrát na nuzoty. Převaha čekých turistů má však stále pocit, že na jihu snad jídlo ani nemají, případně že místní trh a samoobsluha nabízí jen mořské potvory, divné ovoce, neznámé nápoje a jiné speciality, které oni nejsou ochotni jíst nebo zaplatit. Nevím, co k tomu vede ty ostatní, ale já pro to mám vážný a opodstatněný důvod - jsem držgrešle a buran. (-:
Květoň Zahájský
22. 05. 2014Veškeré moje psaní směřuje právě k tomu - rozesmát čtenáře. Jsem moc rád, že se mi to v tvém případě povedlo.
Kurva! Ty nedáš mé bránici pokoj ani v komentářích. Mohl bych Ti nasypat milion tipů, ať už to mám za sebou a nemučí mne škytavka?
Skvěle jsem se pobavil.
Kdyby tvůj lékař nebyl muž, měl bych pocit, že navštěvuješ stejnou dentistku jako má žena. Oblíbeným zubařským zákrokem této lékařky je vyčištění kanálků zubu "o jedno vedle".
Květoň Zahájský
06. 05. 2014Filemon - Při té drahotě mám vždycky dilema - buďto budu mít čím kousat a nebudu mít co, nebo naopak. Nakonec ale raději investuji do zubaře než do jídla, přestože pohled na moji postavu by mohl svědčit o opaku.
Zubařina má hodně společného se stavěním lodí v lahvích. Akorát že flaška se u toho necuká a neřve.
Květoň Zahájský
06. 05. 2014Sebastiano - dnes jsem zubařce navrhl, že jí budu (dle tvého vzoru) ty nástroje taky podávat a odebírat, že beztoho při zákroku nemám co na práci. Pobavilo ji to natolik, že mi místo černé plomby dal bílou a nic za to nežádala.
Mám asi šťastie na zubára. A pokiaľ ide o účty, keď si ich prepočítam na koruny (ešte stále mi v hlave bliká kalkulačka), neverím vlastným očiam... Normálne som sa do tej tvojej zubárskej hrôzy vžila, Květoni. Výborné čítaníčko, ďakujem :)
Sebastiana
04. 05. 2014jj, český turismus je bohužel stále ještě v plenkách, ale myslím, že se to zlepšuje
Květoň Zahájský
04. 05. 2014StvNe - Ano, v tom je ten fór. Pochopitelně že měl na mysli tu tradiční kuchyni, kterou si ovšem český turista nemůže dovolit.
Jsi hrdina! Při čtení o nepodané injekci mi přeběhl mráz po zádech.
Jinak jsem se bavila, za což se omlouvám
Květoň Zahájský
02. 05. 2014To tě bolí zub zlomyslnosti, těsně vedle zubu moudrosti, že jo?
Po celou dobu, co jsem četl, jsem se chechtal, dokonce zlomyslně :) No a teď mne bolí zub. Díky...
:)
Květoň Zahájský
01. 05. 2014Jistý rozdíl v přístupu k pacientovi tady vidím. Asi budeš klientem jiné zdravotní pojišťovny.
já mám v puse něco, čemu říkají protekční minimusteček
jednou jsem tu ve Švajcu kousal do housky a minimůsteček vyskočil ven - moje myšlenkové pochody byly následující
1) fuj, to je humus!
2) vysoudím milióny
3) není to náhodou můj zub?
Samotný zákrok byl to nej, co jsem zažil: paní doktorka mě položila horizontálně s stoupla si za mě, tak, že jsem měl hlavu mezi jejími prsy a pak mě svými ňadry tamponovaly zleva i zprava dvě sestřičky. Mám úsměv od ucha k uchu, když si na to vzpomenu ještě teĎ.
.Tak, už po třetí se snažím napsat komentář k tomuto veledílu, ale nedaří se. Řeším stejný problém. Antibiotika jsem nedostala, asi je jich pro důchodce škoda, tak vyplachuji ústa slivovicí, valašským penicilinem. Jen doufám, že to zabere. Nejsem zlá, ale každopádně mě potěšilo, že nejsem sama, kdo takto trpí. T*******
Květoň Zahájský
01. 05. 2014Přátelé, jsem celý na měkko, proto se přiznám ještě k tomu, že zcela bezdůvodně pomlouvám manželku, takto znamenitou kuchařku, za spáchání atentátu na můj zub. Na vině byl ve skutečnosti kuchař z Montenegra.
Nevím proč, snad z nostalgie, zašli jsme o dovolené i do restaurace, kterou doporučuje cestovní kancelář. Dle mínění černohorské delegátky v ní měli vařit pravou českou kuchyni, takovou, na jakou jsme z domova zvyklí.
Objednal jsem si řízek s bramborovým salátem. Černohorský kuchař se sice s opravdovým českým bramborovým salátem nikdy nesetkal, ale dokázal jej virtuozně napodobit. Nejspíš podle vybledlé fotografie ze starého časopisu. Těžko říct, zda šlo o úspěch či fiasko, neboť salát skutečně chutnal jako vybledlá fotografie ze starého časopisu. A právě v něm na můj zub číhal ten zákeřný kamínek, nebo co to bylo.
...my jsme zapomněli píchnout... :c))) Buď si dáma mykala, nebo už někdy něco slyšela o kolektivní vině. Nu, žádná závist, hrdino.
Evženie Brambůrková
30. 04. 2014Dobře jsem se pobavila a také našla mnoho známého, jak v popisu dovolené, tak i našeno zdravotnictví. *
Dianke ďakujem, že sa smiala predo mnou, pretože i keď sa za to hanbím a ospravedlňujem autorovi, rehlila som sa nahlas a slzy mi tiekli úľavou, že som v tom kresle nesedela ja...
hrozné je, že za trápenie v kresle ešte musíš platiť a to nekresťanské peniaze, nemali by lekári platiť nám?
Květoň Zahájský
30. 04. 2014Diano, vymyslel, ale jenom z části. V podstatě jsem dal dva svoje autentické zážitky dohromady. Jinak se historka od skutečnosti liší pouze v detailech. Např. nemám zubaře, ale zubařku, a skutečně se jmenuje Kovářová. Ten zub jsem si nezlomil letos v Řecku, ale loni v Montenegru a zánět jsem obdržel minulý týden. Držku mám rozřezanou na kusy a opuchlou ještě teď. V pondělí mi Kovářová snad už udělá plombu. Tekutá strava mi nesvědčí.
Květoň Zahájský
30. 04. 2014Kočkodane, jsem rád, že tvoje romantická duše zaplesala. Pokusím se v budoucnu ještě přitvrdit.
Květoň Zahájský
30. 04. 2014V budoucnu by to tak mohlo probíhat.
Pacient pošle doktorovi e-mail: Mám zánět slepého střeva.
Lékař odepíše: Sdělte přesnou adresu, posílám k vám rovnou exekutora!
Květoň Zahájský
30. 04. 2014Někteří výtržníci jsou k nezaplacení.