Písmák musel jsem vypadnout na čas z města
jsem teď na venkově
a dávám betel se smrkama a smrtí..
něco ve mně promáchlo tuhle šanci na pohodlí
záměrně a rituálně /snad/
podmáchl jsem ten jedinečnej faustovskej nadhoz
a tetka styxová než by to schytala mezi oči odmávala out
anebo jednoduše::
"všechny bohy už srala tvoje bytová poezie!
tak tě zařízli na velkej pátek jako Krista
abys měl o čem dumat.."
a alou žít..!
nakonec se mi nepatrně ulevilo
tenhle pokoj bych už opustil jedině oknem..
zatáhl jsem ho do bažiny a ubytoval se na kusu trčící skály č.17
v pátým
v ohňový zemi
/takhle vysoko žijou jenom orli a magoři/
a já byl tak trochu obojí..
odešel jsem dveřmi pěkně po schodech
jak si to bozi přáli
a zmizel do posledního útočiště
do leporelový krajiny Vojtěcha Sedláčka a Hájka hejkala z
Libočan..
a teď provětrávám češtině faldy tady!
Z ksichtu mi zmizela vráska znechucení
a kocour je šťastnej princ před nezbadatelným vesmírem
Zahrady..
/přesto se drží u domu nezapíraje v sobě bytovku/
a já přímo z postele dohlídnu do korun
slyším kočky mrouskat serenády
slyším že mrtví mohou tančit
slyším stíny se ploužit nekonečně západně..
ale dneska je novoluní tma -
zahlídnu se v knihovně - jak se o mě otírá skutečnost
jako sladkej a manickej tygr
Pauli jsou rozbalený jako květiny a já v nich coby pestík
stopořenej
a co na to blizna /lat. stigma/!?
"že jseš jako perverzní dítě se lžičkou na poezii
v ruce..!"
dočasně vyobcován z bojiště praha
jako villon za hradbama
oslabenej sérií záprdkových válek
a vyčenichán hyenami
/v tom jsou dobrý a strašně rodinný typy
jak víme../
vypadl jsem na venkov do mojí rodný vany,
kde krystalizovala pokolení muzikantů, opilců, kapelníků,
sexistů, trombonistů, vojáků, bonvivánů
předků...
a ze stěny na mě hledí jeden z nich
s podobným nosem a malbecovými ústy -
už nevím jak víc bych
žil..